Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - ''Tvá žena je lepší než ty...''
/bannery/banner_1-2017_1.png./bannery/banner_1-2017_1.png
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 2/2005


''Tvá žena je lepší než ty...''


Vztah k ženě v čečenské společnosti

Emil Souleimanov


V čečenské společnosti je žena objektem nesmírné úcty. Ženy jsou sociálně velmi aktivní – jedním z důvodů je snad i skutečnost, že k is­la­mizaci čečenských tejpů (klanů či rodů) došlo až poměrně nedávno, a mnohá pra­vidla a normy islámského práva tudíž v čečenském charakteru nestačily zcela zakořenit.


Ruský etnolog Jan Česnov uvádí, že se v každodenním životě „s ženou spojuje před­stava nositelky vysokých mravních hodnot. Jako národní přísloví je známa věta: ,Není muže, který by nestačil na ženu, ale mnohá žena dokáže z nedůs­toj­ného muže udělat důstojného‘. Čečenec se bude cí­tit polichocen, má-li jeho žena nějaké zvláštní pozitivní rysy. Větu ,tvá žena je lepší než ty‘ čečenský muž pochopí jako kompliment. Když mu ale řek­nete ,jsi horší než tvoje žena‘, bude to považovat za vel­kou urážku.“

Rituál doteku

V Čečensku dodnes platí rituál doteku. Až donedávna bylo striktně zakázáno dot­knout se dívky či ženy, a to dokonce i při tanci: muže, který se dotknul ženy během tance, mohl okamžitě sprovodit ze světa kinžál jejích konzervativních muž­ských pří­buzných.

Rovněž muž, který se dot­knul dlaně dívky, si ji musel vzít. Tento obyčej platil i jako ne­formální zasnoubení – pokud dívka spus­tila svoji dlaň do rukou mládence, znamenalo to, že s jeho na­mlouváním sou­hlasí a chce si ho vzít. Pokud ke sňatku ne­došlo, byla považována za po­skvrněnou a mohla být svými bratry či otcem i za­vraž­děna.

Na horském Kavkaze se tak postupně vy­tvářela zvláštní zásnubní symbolická gesta a mimika, které sloužily k jinak velmi omezené komunikaci mezi mládenci a dív­kami: zavřené oči a pootáčení hlavou například znamenalo velkou lásku, široce otevřené oči naznačovaly, že mládenec je připraven zabít soka, mrkání levým a pra­vým okem naopak znamenalo: miluji jen tebe a jen tebe si budu namlouvat... Přiložením ruky k srdci dával mládenec najevo, že si chce dívku vzít, a když byly mladíkovy prsty široce roztažené od sebe, chtěl tím naznačit, že by si přál, aby mu dívka porodila mnoho synů.

Únosy nevěst

Zvláštní význam mělo na Kavkaze násilné či naopak předem dohodnuté unášení ne­věst – ve druhém případě proto, aby se chudší rodiny mohly vyhnout finančně náročným svatbám a placení kalymu (v turkických jazycích označení pro „vý­kupné pro nevěstinu rodinu“).

V Čečensku má ovšem tradiční úcta k ženě řadu specifik, odlišných od sou­sed­ních národů. Na rozdíl od Ingušů, kde dívky na svatbách symbolicky stojí, smějí u Čečenců sedět. Žena zde totiž mohla být unesena (zpravidla ale předem dala k únosu souhlas a aby se jí mládenec nedotkl, sedla si na koně sama), přičemž mládenec a jeho přátelé, kteří dívku „une­s­li“, sami ohlásili jejím příbuzným místo, kde se nachází. Její bratři a otec pak zašli za dívkou a zeptali se jí, jestli se chce vrá­tit domů nebo zůstat s „manželem“. Přitom ovšem striktně platilo, že k sexu­ál­nímu kontaktu mezi „ukradenou“ a „že­ni­chem“ dojít nesmělo.

Podle požadavků čečenských adatů (zvy­kového práva) byl mladík, který dívku unesl bez jejího souhlasu, povinen se jí zeptat, jestli již nemá někoho, koho by si chtěla vzít za manžela. Odpověděla-li dívka, že má, musel únosce tomuto mladíkovi neprod­leně poslat zprávu přibližně znějící „Odvedl jsem pro tebe nevěstu.“ Tímto způso­bem se únosce zbavoval ri­zika vzplanutí krevní msty z obou stran a zároveň si zajišťoval přízeň ženicha – stá­val se jakoby jeho prostředníkem při námluvách.

Hrozba krevní msty

Podobný postup byl na většině Kav­kazu nemyslitelný: nevěsty tam byly často unášeny násilně a odváženy do od­leh­lých horských oblastí, kde je jejich příbuzní stěží našli, a velice často pak byly „zboj­­níkem“ k manželství nuceny. Jelikož věděly, že již není cesty zpátky – jako poskvrněné by si je nikdo nevzal a musely by zbytek ži­vota strávit v otcově domě – obvykle s únos­cem zůstaly a snažily se naučit ho milovat jako otce svých dětí. Jelikož však šlo o velmi citlivou záležitost, v mnoha přípa­dech do­cházelo k vážným střetnutím vedoucím ke krevní mstě, jež mohla po­kračovat po ge­ne­race a stát životy mnoha mužů.

Podle další kavkazské zvyklosti pokud dívka či žena vhodila svůj šátek mezi válčící či zápasící muže, bylo to signálem k ukončení boje, a to i tehdy, vedla-li je k boji krevní msta. Kdyby někdo tohoto pokynu neuposlechl, hrozilo by mu opo­vržení spoluobčanů. Čečenské ženy tak podle tradice zpočátku házely svoje šátky před ruské tanky, směřující na Groznyj. Samozřejmě bez výsledku.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod