Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Jen větší kusy srdce odlamuj
/bannery/banner_1-2017_1.png./bannery/banner_1-2017_1.png
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 3/2003


Jen větší kusy srdce odlamuj


Aleš Kozár


Slovinská básnířka Maja Vidmarová (1961) nepatří mezi autory, kteří chrlí bezpočet básní a sbírek, spíš než extenzita výrazu ji charakterizuje intenzita, snaha dosáhnout ryzost slova, jaká je k vidění jen zřídka. Básně zde uvedené pocházejí z její třetí sbírky Ob vznožju (Na úpatí, 1998), předchozími byly Razdalje telesa (Vzdálenost těla, 1984) a Način vezave (Způsob spojení, 1988).

Její poezie je velmi syrová (verše sbírky Ob vznožju jsou krátce úsečné, s minimem kypících metafor), vášnivá i úzkostná, plná nenacházené erotiky, vydává se čtenáři bez postmoderních marnivých narcistních gest, slova spolu sesedají v pokoře, sebeobětování, sebeodevzdání, hladové vyprahlosti, skromné, přeskromné touze buď všechno nebo nic. Často se v jejích básních konfrontuje bůh i satan, jehož podoba vyrůstá ze subjektu, jako by byl plodem jeho přání a vášní, svěřuje se mu i vyčítá. Hovor s ním se spíš podobá komunikaci s bohem antické mytologie, který k ní třeba zavítá v podobě zlatého deště či labutě, dotýká se jí, usiluje o ni a zároveň ji nechává její kruté samotě. Nedokáže vylhávat, zastírat, uhýbat pohledem. Dojde-li na jádro věci, smysl všeho, odpadají povrchní hodnoty, bolesti, přání a zůstanou jen absolutní kategorie – láska a smrt, všechno a nic, ano nebo ne. Toto omezení na to nejpodstatnější způsobuje, že člověka při četbě leckdy zamrazí. Slova básní nejsou křikem, povídáním ani šepotem; jsou jako voda plynoucí, utajující a omílající ostré hrany bolesti, zraňována o nebývale ženské trní. A přece je od druhé sbírky tato erotika posouvána výš do roviny jakési "naderotiky", která není jen intimní výpovědí o subjektu, ale především ústředním sdělením o světě vůbec, je vyšším diskurzem jazykové distance ke skutečnosti. Překlad básní Maji Vidmarové je urputným zápasem o to původní trnutí, úzkostné vyvření kypící nádoby malého lidského srdce do slov.

V noci

Proč s menším
než s bohem,
proč jinde
než v záblesku,
jak jinak přeci
než navždy.

Mé ruce jsou tak ošklivé,
má smrt tak nablízku,
můj strach tak převelký.

Vždyť nemohu jinak
než s bohem,
nemohu jindy
než v noci,
nelze jinak
než teď.

Obava

Kéž strach hladce uteče,
kéž nekrabatí kůži mrazení
kéž neuslyší ozvěnu
v hlavě než obavu.

Kéž strach odteče vodopádem,
kéž krouží,
kéž nenajde úlevu
v srdci než strach.

Když poslechneš strach
znějící v hlavě, že touží,
zastaví se.
Nože se mihnou,
a odkrojí si maso, ze srdce.

Věčnost

Dívám se umíněně
do týla, kam
padají prameny vlasů,
a na prsty, kam...
Všechno skončí,
až prohlédnu
na okamžik odvrácena
jinam.

Oheň

Proč je tak kruté,
lásko,
že jsem už
třikrát umřela.
Plamen vyšlehl
z vlasů,
kůže se škvařila
a nehty se
vpily dovnitř.
Zahřej mě něžněji,
lásko, pohleď,
snad jsem ještě živá,
počtvrté zranitelná.

Mladý bůh

Mladý bože, krásy
se neboj, srdce otevři,
a větší kusy odlamuj,
jak mají muži ve zvyku.
Nezůstane ti nic.
Nic se směje naposled.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod