Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Fenomén Slavi Trifonov aneb ''Vreme e za šou''
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 1/2004


Fenomén Slavi Trifonov aneb ''Vreme e za šou''


Pavel Krejčí


Osobnost Slaviho Trifonova je pro bulharský showbyznys natolik výjimečná (a to nejen díky holé hlavě à la Karel Hála nebo vysoké postavě à la Richard Müller), že jistě nezaškodí seznámit s ní krátce i české čtenáře... Při představování osobnosti bývá zvykem, že autor textu sděluje i rok jejího narození. V žádném ze zdrojů, které jsem měl k dispozici, jsem však tento údaj nenalezl, takže se budeme muset spokojit s odhadem – podle toho, kdy vstoupil do širšího povědomí Bulharů a co tehdy dělal, lze jeho narození umístit do druhé poloviny 60. let. Slavi Trifonov byl součástí mladé nastupující generace, která se začala prosazovat po pádu komunismu.

Pořad Ku-Ku

Ve studených lednových dnech roku 1990 se v bulharské televizi (BNT) rozjel studentský publicistický pořad nazvaný Ku-Ku (výraz znamenající volání kukačky, a zároveň člověka, co to nemá v hlavě v pořádku). Jeho producentem byl Petăr Kurumbašev, tým účinkujících tvořila řada mladých studentů z uměleckých oborů (hudebníci, loutkoherci, literárně nadaní jedinci), mezi nimi i jeden konzervatorista, hráč na housle, rodem ze severobulharského Plevenu – Slavi Trifonov. V pořadu se řešily každodenní společenské problémy, na rozdíl od jiných podobných televizních programů však s notnou dávkou nonkonformity. Už druhé vydání nebylo možné odvysílat kvůli skeči, jehož terčem byl tehdejší prezident Petăr Mladenov.

Období nevinných studentských legrácek končí v prosinci 1991. Tehdy Ku-Ku náhle přerušilo své pravidelné vysílání prohlášením, že „v Kozloduji se nestalo nic strašného“ (Kozloduj je jediná bulharská jaderná elektrárna). Lidé navyklí mediálním lžím a naučení číst mezi řádky si ze zprávy ihned odvodili, že skutečnost je právě opačná. Zprávu bez dalšího ověřování ihned převzaly i takové vyhlášené agentury jako Reuters, France Press nebo ZDF. Vypukl nevídaný skandál, křesla pod odpovědnými osobami se povážlivě kývala... Po ověření skutečnosti byli "kukuvci" nařčeni z pokusu destabilizovat společnost a bylo proti nim zahájeno trestní stíhání. Ti přitom touto akcí chtěli jednak poukázat na ohromnou moc, kterou má státní televize v případě, že k ní neexistuje alternativa, a jednak zopakovat efekt rozhlasové Války světů Orsona Wellse, která ve své době měla podobný účinek na posluchače v USA. Tento efekt však neměl být samoúčelný – autorům šlo o to, aby bulharští občané pochopili, že je dobré zachovat si k informacím státní televize a vůbec státem řízených médií zdravou dávku skepse. Skandál znamenal první významný střet této skupiny mladých schopných umělců s vládní mocí.

Léta 1992 až 1994 znamenala konsolidaci. Došlo mimo jiné k vytvoření satirického časopisu Ku-Ku nebo hudebního vydavatelství Ku-Ku (předchůdce dnešní úspěšné společnosti BMK). Na podzim 1994 BNT náhle vypovídá smlouvu na pořad Ku-Ku, a to kvůli scénce, v níž byli satiricky zobrazeni šéfové tehdejších všemocných společností Multigroup a Tron a jejich vazby na politiku."Kukuvci" reagují vytvořením politické platformy pod názvem Národní hnutí Ku-Ku (Narodno dviženie "Ku-Ku"). Předsedou se stává Ljuben Dilov ml. (syn známého prozaika), do té doby jeden ze scénáristů pořadu. Hlavní důvod vytvoření politického subjektu je ten, že pouhý televizní pořad ve státem kontrolované televizi není dostatečně silný na to, aby jeho aktéry chránil před politickým tlakem. Svým národním hnutím tak vstupují do politického ringu. Jejich program se nazývá Usměvavé Bulharsko a snahou představitelů hnutí je narušit do té doby platné a stále pevnější bipolární politické rozvrstvení bulharské společnosti, v níž je nutno být – ať už chcete nebo ne – buď „červený“, tj. (post)komunista, přívrženec Bulharské socialistické strany (BSP), anebo „modrý“, tedy přívrženec Svazu demokratických sil (SDS). Obstrukce státních orgánů však pokračují – Ústřední volební komise odmítá zaregistrovat ND Ku-Ku před blížícími se volbami. To podává na ÚVK žalobu, ale soud rozhodnutí potvrzuje a zakazuje hnutí účast ve volbách. Aby měli představitelé moci ještě větší klid, navrhují přezkoumání žádosti o registraci ND Ku-Ku Vrchním státním zastupitelstvím. Žádost je shledána vadnou, mimo jiné i kvůli použití onomatopoického výrazu „ku-ku“ (!), cíle hnutí jsou označeny za nepolitické a Národní hnutí Ku-Ku se tak stává prvním, a do roku 2000, kdy došlo k zákazu makedonistické OMO Ilinden, jediným zakázaným politickým subjektem v demokratickém Bulharsku... Paradoxem bylo, že zákaz iniciovali představitelé tehdy vládnoucí strany, jež se nazývá demokratická, a nikoliv postkomunisté, od nichž by se to dalo vzhledem k jejich minulosti spíše očekávat.

Pořad Kanaleto

Zjara 1995 odchází z týmu producent Kurumbašev a mnoho dalších. Rozhodovací pozice zaujímají Kamen Vodeničarov, Trifonov a Dilov ml. Dne 1. dubna 1995 začíná BNT vysílat nový pořad nazvaný Kanaleto (zdrobnělina od slova „kanál“ – kromě mnoha dalších asociací signalizoval spjatost s prvním programem BNT – Kanal 1). Jeho protagonisté vykrystalizovali již během posledních měsíců trvání Ku-Ku. Původně široký tým se podstatně zúžil a hlavními postavami pořadu se stávají jeho moderátoři Vodeničarov a Trifonov. Nezbytným prvkem je i univerzální hudební těleso zvané Ku-Ku Bend, které vede Evgeni Dimitrov, řečený Maestroto. Lidé z Kanaleta se postupně stávají významnou mediální a společenskou silou s nezanedbatelným vlivem na veřejnost. Scénky a satira, doprovázené mnohoznačnými písňovými texty útočícími na všudypřítomné společenské nešvary a stále více nenáviděnou vládu premiéra Videnova a jeho postkomunistických socialistů, byly důležitým faktorem burcujícím Bulhary k tomu, aby konečně „zvedli hlavy“. V únoru 1997 nakonec vláda BSP padla, přičemž aktéři pořadu Kanaleto a jejich písně – často „oprášené“ obrozenské songy v novém, současném aranžmá a s aktualizovaným posláním – byly neodmyslitelnou součástí, ne-li přímo symbolem občanského vzdoru. Během trvání pořadu Kanaleto byl též vytvořen nový politický subjekt – Hnutí Gergjovden (Dviženie Gergjovden – Hnutí Den sv. Jiří). Jeho název odkazuje na poselství úspěšné hymnické skladby Gergjovden, která vyšla na třetím albu Ku-Ku Bendu v roce 1995 a která je bulharskou verzí písně Ederlezi – ústředního hudebního motivu Kusturicova filmu Dům k pověšení z roku 1990. Hnutí Gergjovden bylo zaregistrováno v únoru 1997, tedy právě v době převratných politických změn. Důvod vzniku byl podobný jako u předchozího ND Ku-ku – aby bylo možné jasně rozlišit TV pořad od politických aktivit. Výzva představitelům bulharské podnikatelské sféry, aby za hnutí kandidovali v blížících se předčasných volbách do parlamentu („Potřebujeme vaše schopnosti, ne vaše peníze“), nebyla vůbec pochopena, a tudíž ani vyslyšena. Z toho důvodu nakonec Hnutí Gergjovden na účast v dubnových volbách rezignovalo a protagonisté Kanaleta pouze vzkazují svému publiku: „Glasuvaj umno ili idi na plaž!“, tedy vol s rozmyslem a ber volby vážně; jestli chceš hlasovat recesisticky, tak se raději běž koupat, neboť koupání v dubnu je taky dobrá recese, která – na rozdíl od špatné politické volby – zemi neuškodí. Po ustavení koaliční vlády Sjednocených demokratických sil (ODS), jejichž hlavním politickým subjektem byl SDS, se „Team Kanaleto“ ocitá před otázkou, co dál. Pokračovat stejně tvrdě i proti nové vládě, kterou vlastně pomáhali dosadit? Anebo se na politiku „vykašlat“ a věnovat se prostě jen zábavě? Rozpory v názorech na další směřování pořadu narůstají a pomalu se profilují dvě skupiny – jedna kolem Kamena Vodeničarova, druhá kolem Slaviho Trifonova. Při podpisu smlouvy s BNT na rok 1998, kdy se ji Vodeničarov pokusí podepsat místo za společnou firmu TriVoDi za svoji firmu KamenVo, dochází k definitivnímu rozkolu. Téměř celý tým, včetně Ku-Ku Bendu z Kanaleta odchází. Pořad pokračuje na BNT dodnes, avšak v dosti pozměněné a odlehčené podobě.

Pořad Chăšove

Zatímco v době Ku-Ku byl Slavi Trifonov jedním z mnoha (alespoň tedy v jeho rané fázi), během éry pořadu Kanaleto se již stal jednou ze dvou vůdčích osobností týmu. Po rozchodu souboru se tedy dalo očekávat, že se Trifonov ujme iniciativy a spolu s Dilovem ml. a ostatními věrnými vytvoří pořad nový. Ten na sebe nenechal dlouho čekat – už v únoru 1998 BNT vysílá premiérový pořad Trifonova a spol. nazvaný Chăšove. Ve výběru názvu je opět patrný cit pro dvojsmysl – výraz „chăš“ pochází z obrozenských dob a označuje člověka, který je bez domova, respektive byl z něho vyhnán. Na rozdíl od nového Kanaleta si Chăšove politické servítky nebrali a za svou nekompromisní a tvrdou satiru zaplatili stažením pořadu z programu BNT ihned po jeho premiéře. Záhy na to jsou z BNT vyhozeni zcela. Umělé zapletení týmu „Chăšů“ do aféry s firmami zabývajícími se obchodováním s plynem z nich vytváří skutečné politicky pronásledované osoby. Po dlouhých útrapách, skrývání a hledání míst, odkud by se dalo vysílat (státní orgány šikanovaly každého, kdo Trifonovovi a spol. poskytl jakoukoliv pomoc), nakonec tým podepisuje smlouvu s TV 7 dni. Navzdory velmi těžkému období sledovanost pořadu Chăšove narůstá a soubor si pomalu, ale jistě prošlapává cestičku zpět na mediální výsluní. Celý pořad je postaven na kreativitě a výřečnosti moderátora Slaviho Trifonova, kterému průběžně „přihrává“ Georgi Milčev řečený Godži, jinak baskytarista Ku-Ku Bendu. Do vysílání jsou postupně zváni nejrůznější zajímaví hosté a v profilu pořadu je už patrný zárodek pozdějšího veleúspěšného talkshow. Do týmu přicházejí nové tváře a roky 1999 a 2000 jsou pro pořad Chăšove vrcholnými. Po zhoršení vztahů s ředitelem TV 7 dni je z jeho strany smlouva vypovězena. Trifonov a spol. jednají s BNT i Novou TV, leč bezvýsledně. Nástup Murdochovy bTV znamená konečně dohodu. Koncert „Chăšove na proštavane“ (Chăšove na rozloučenou) je již vysílán v této televizi.

Slavi & Ku-ku Bend

Vedle veleúspěšných televizních pořadů a již poněkud méně vydařených politických dobrodružství je třetím pilířem, na kterém byly soubory pořadů Ku-Ku, Kanaleto a Chăšove postaveny, hudební činnost. Hudba a písně byly vždy nepostradatelnou součástí uvedených programů. Melodie bývaly mnohdy „vypůjčeny“ ze světa, přearanžovány Maestrem Dimitrovem, naplněny zcela jiným textem (ty psali především Ivan Angelov a Ivajlo Vălčev) a tento nový tvar byl pak vypuštěn na veřejnost. Bylo jen otázkou času, kdy se skupina odváží vydat své písničky na nějakém nosiči. Stalo se tak poprvé v roce 1993, kdy vyšlo debutové album Răgaj čuški v boba (přibližně Nacpi k fazolím i papriky), k jehož natočení se poprvé sešla formace nazvaná Ku-Ku Bend. Pod hlavičkou Ku-Ku pak vyšla ještě dvě alba. Album coververzí známých romských písní Roma TV z konce roku 1994 se stalo nejprodávanějším bulharským albem všech dob, alespoň podle údajů jeho autorů.

Éra Kanaleto přinesla dvě alba. Písně z jednoho z nich – Chăšove – významně podporovaly národ během občanských nepokojů a demonstrací proti vládě socialistického premiéra Videnova. Rok 1997 znamenal jednak první sólové album Slaviho Trifonova, nazvané Edno Ferrari s cvjat červen (Jedno Ferrari červené barvy), jednak rekapitulační The Best, které bilancovalo dosavadní hudební produkci Ku-Ku a Kanaleta. Na všech dosavadních společných albech zpívali vždy všichni účinkující, každý byl schopen zazpívat sólo. Své pěvecké umění potvrdila šestice Kanaleto v roce 1997 koncertem „7 godini Ku-Ku, 7 godini demokracija“ (7 let Ku-Ku, 7 let demokracie), v němž se Ku-Ku Bend a jeho sólisté představili coby symfonický orchestr. Sám Slavi celý orchestr dirigoval a měl možnost zahrát si i na své oblíbené housle, na něž se učil hrát na konzervatoři. Pro Ku-Ku Bend je ale především zpěvákem a šoumenem, a tak hráčské umění nechává trénovanějším.

Na podzim roku 1998 se na trhu objevuje Slaviho druhé sólové album s názvem Vavilon (Babylón) – jakási reflexe balkánských reálií, kulturních i politických. Mísí se na něm pop, rock i čalga, vlastní, převzaté i lidové písně, tedy model, který byl úspěšný už na některých předchozích albech.

Třetí Slaviho sólovka Njama „ne iskam“ (tj. Nechci slyšet žádný „nechci“) vychází v roce 1999. Nové tisíciletí přineslo zatím tři alba – v jeho prvním roce vyšlo čtvrté Slaviho sólové CD Novite varvari (Noví barbaři) a v roce 2002 album The Best obsahující jeho nejpopulárnější písně z let 1996 až 2001. Zatím poslední projekt z konce roku 2002 nese název Vox populi...

Specifickou složkou výše zmíněných alb je stálá přítomnost vcelku vysokého počtu moderně zaranžovaných lidových nebo obrozenských písní, kterým se tak dostává „druhého dechu“. Podobnost s Čechomorem nebo Bregovićem je zřejmá. Rozdíl je však v tom, že Ku-Ku Bend se nevěnuje výhradně předělávkám lidové tvorby, národní písně jsou jen částí, byť významnou, jeho hudební produkce. Slavi Trifonov dokázal s Ku-Ku Bendem a dalšími kolegy navázat na úspěšná koncertní turné Kanaleta, jehož každoroční velká letní koncertní turné po celém Bulharsku bývají beznadějně vyprodaná. Diváci pak za své peníze vidí propracovanou show se světelnými a pyrotechnickými efekty, taneční kreace souboru Etnika, scénky reflektující bulharskou současnost, jak je znají z TV pořadů, ale především vynikající, bezchybnou instrumentaci Ku-Ku Bendu a jistý zpěv Slaviho a dalších sólistů.

Pořad Šouto na Slavi

Koncem listopadu 2000 je v bTV poprvé vysílán nový pořad s názvem Šouto na Slavi (Slaviho show). V první části hodinového programu probíhá reflexe politických a společenských událostí – tedy to, co bylo typické pro pořady Ku-Ku, Kanaleto i Chăšove. Druhá část je věnována nějakému významnému hostu, ať už z domova nebo ze zahraničí. A že to nebývají hosté ledajací, o tom svědčí jména politiků jako Lech Wałęsa, Šimon Peres, Jevgenij Primakov nebo Michail Gorbačov, podnikatelů jako Luciano Benetton, sportovců jako Franz Beckenbauer, herců a jiných umělců jako Ljubiša Samardžić, Jean-Claude van Damme, Zucchero, Lorenzo Lamas a mnoho dalších. Pořad se vysílá denně kromě víkendu, fakticky na směny na něm pracují dva týmy scénáristů. Léto bývá vyhrazeno koncertnímu turné – během něj se rovněž nevysílá, reprízují se však starší díly.

Pořad Slaviho Trifonova a jeho týmu se od dob Chăšů vybrousil, získal pevnou podobu a řád a v bulharském mediálním prostoru si vybudoval výsadní pozici. Jeho sledovanost je stabilně velmi vysoká, třebaže začíná až po desáté hodině večerní. O jeho vysoké prestiži svědčí i to, že během parlamentních nebo prezidentských voleb je možnost usednout do pohovky pro hosta proti Slavimu Trifonovovi velmi vysoce ceněna. Dokladem toho byly poslední prezidentské volby, kdy si fináloví kandidáti Petăr Stojanov a Georgi Părvanov vybrali pro svou závěrečnou debatu právě Slaviho show. Tato debata se poté stala nejsledovanějším televizním pořadem v bulharské historii. Z mnoha ocenění, kterých se pořadu dostalo jak doma, tak v zahraničí, zmiňme jen, že Šouto na Slavi bylo prvním pořadem z postkomunistické země, který byl nominován na udělení mezinárodní televizní ceny EMI, tzv. televizního Oskara.

Po deseti divokých letech a průběžných bojích s různobarevnými představiteli státní moci se tak Slavi Trifonov a jeho spolupracovníci konečně dočkali časů, kdy mohou svobodně dělat to, co vždycky chtěli – dobrou televizní zábavu. Dobăr večer, uvažaemi zriteli, vreme e za šou!





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod