Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Albánština
/bannery/banner_1-2017_1.png./bannery/banner_1-2017_1.png
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 3/2010


Albánština


Lucie Gramelová


Albánie je pro nás zemí stále zajímavější. Albánská příroda, její hory a moře jsou takřka nedotčené. Až se uklidní politická situace v oblasti, Albánie, a zejména její pobřeží, budou jistě objeveny turisty. Bohužel nebo bohudík, to už záleží na úhlu pohledu.

Albánci jsou milí, temperamentní a usměvaví lidé, kteří přistupují k cizincům v duchu tradiční pohostinnosti. O albánské kultuře se toho ovšem v Čechách ví málo a o albánském jazyce ještě méně. V poslední době jsme u nás mohli slyšet o albánštině snad jen v souvislosti s vyhlášením nezávislosti Kosova, které přijalo spisovnou albánštinu jako svůj úřední jazyk.

 

Albánština (gjuha shqipe) je jazyk téměř šesti milionů lidí, žijících převážně na území Albánie a Kosova, menšinově potom také v dalších balkánských státech (Makedonie, Řecko, Srbsko) a v Itálii. V samotné Albánii žije z tohoto počtu tři a půl milionu Albánců.

Albánština je indoevropský jazyk, ač tak možná na první pohled nevypadá. Prošla totiž složitými hláskovými změnami. V rámci indoevropské jazykové rodiny tvoří svoji vlastní větev bez bližších příbuzných. Je spojována s ilyrštinou, nicméně nelze to dobře prokázat. S jistotou můžeme říct jen to, že albánština je pokračovatelem některého paleobalkánského jazyka. Později byla v kontaktu s mnoha jazyky, z nichž některé ji ovlivnily výrazněji a jiné méně. Římská kolonizace vtiskla albánštině její dodnes patrnou romanizovanou podobu. Později, během tzv. temných staletí (5.-8. století), byla albánština v intenzivním kontaktu se slovanskými jazyky a také turecká okupace (15.-19.století) v ní zanechala mnoho stop. Všechny tyto jazykové vrstvy rozpoznáváme především v lexiku.

Albánština tedy nemá blízké příbuzné, avšak sdílí některé formální prvky s dalšími balkánskými jazyky v rámci tzv. balkánského jazykového svazu. Má v tomto směru významné isoglosy s rumunštinou, o něco méně pak s bulharštinou a makedonštinou a ještě méně s novořečtinou a srbštinou. Jedná se především o jevy morfosyntaktické.

Albánský spisovný jazyk vzniká poměrně pozdě. Albánština se sice stala úředním jazykem prvního samostatného albánského státu (1912), ale vzhledem ke složité politické situaci mladého státu nebyla tehdy jazyku věnována dostatečná pozornost. K systematickému zavádění a kultivování albánštiny dochází až po roce 1944, kdy se k moci dostává komunistická strana v čele s Enverem Hoxhou. Děje se tak samozřejmě z ideologických důvodů.

 

Dialekty albánštiny

Albánština je poměrně bohatá na dialekty. Je tomu tak z několika důvodů. Jedním z nich je skutečnost, že spisovný jazyk se rozvíjí teprve od nedávné doby. A dialekty jsou právě nositeli oné archaické doby, kdy jazyk byl jen málo písemně zaznamenáván. Dalším důvodem je například již při pohledu na mapu Albánie evidentně obtížná centralizace, a to nejen jazyková. A v neposlední řadě je to také takřka hrdý postoj mluvčího k „mateřskému dialektu“. V této souvislosti je také poměrně jasné, proč je dnes čeština na dialekty spíš chudá. Albánština se dělí na dva velké dialekty – gegský a toskický. Gegský je rozšířený na severu Albánie a v Kosovu, zatímco toskický přibližně od řeky Shkumbin na jih. Právě spisovný jazyk, ustanovený až v 70. letech, vychází převážně z jižního toskického dialektu a je zřejmé, že převaha jižního dialektu v současné spisovné albánštině byla motivována tím, že většina klíčových stranických politiků té doby – včetně Envera Hoxhy, pocházela z jihu. V praxi to ale vypadá tak, že spisovná albánština je jazykem médií a učených knih, ale na ulici mluví každý Albánec trochu jinak. Pro cizince je tedy porozumění docela náročné, neboť se setkává s tak trochu jinou albánštinou, než jakou zná ze školních škamen.

Jazyk tvoří významnou součást albánského národního uvědomění. Je základním rysem určení národní příslušnosti. Toto konstatování může znít triviálně, ale přímo na Balkáně máme případy, kdy tomu tak není (například Chorvati, Srbové a Bosenci se odlišují spíše na základě náboženské příslušnosti). Významná je také idea autochtonnosti Albánců. Albánci jsou si vědomi skutečnosti, že jejich jazyk je velmi starý. Svůj původ odvozují od Ilyrů, Thráků nebo jiných paleobalkánských národů. Tato myšlenka je aktuální pro albánský nacionalismus, neboť souvisí s tvrzením, že předchůdci tohoto malého národa obývali celý západní Balkán. Nutno podotknout, že podobné úvahy najdeme na Balkáně snad všude. Albánci jsou prostě na svůj jazyk velmi hrdí, často zdůrazňují jeho odlišnost a v superlativech vyzdvihují jeho bohatost, krásu apod. Tak se na albánštinu nyní podívejme podrobněji.

  Albánská abeceda

Charakteristika jazyka

Albánština patří k obtížnějším indoevropským jazykům. Jedná se o flektivní jazyk spíše syntetického než analytického typu. Albánská gramatika si udržela řadu archaických rysů (bohatost verbálních kategorií, pády), ale zároveň přijala některé zajímavé inovace (postponovaný určitý člen, absence infinitivu, některé neosobní vazby), které jsou většinou společné balkánskému prostoru.

Podstatná jména mohou být rodu mužského, ženského a výjimečně také středního. Mají pět pádů – nominativ, genitiv, dativ, akusativ a ablativ. Svým způsobem lze počítat také vokativ. Nicméně díky pádovému synkretismu (splynutí pádů) není pádový systém ani zdaleka tak komplikovaný jako v češtině. Kategorie určitosti u podstatných jmen se podobně jako v jiných balkánských jazycích vyjadřuje připojením koncovky určitého členu přímo ke slovu, například: qytet „město“ – qyteti „to město“, vajzë „dívka“ – vazja „ta dívka“. Přídavné jméno většinou následuje za podstatným jménem, a to za podobných podmínek jako v románských jazycích. Zvláštností je tzv. spojovací zájmeno (i/e/të), v různých pramenech nazývané též spojovací částice nebo spojovací člen. Tento slovní druh v češtině nemá obdobu, ale jeho využití v albánštině je hojné. Například se povinně pojí s některými přídavnými jmény: libër i bukur „krásná kniha“ nebo mal i lartë „vysoká hora“.

Mimořádně obtížná je slovesná flexe, je to dáno bohatostí tvarů, časů i způsobů. Nacházíme zde dokonavý a nedokonavý vid. V minulém čase rozlišujeme čtyři základní časy, a to perfektum, plusquamperfektum, aorist a imperfektum. Takže například obyčejné české „psal jsem“ lze v albánštině vyjádřit těmito způsoby: kam shkruar, kisha shkruar, shkrova a shkroja (ve stejném pořadí jako výše vyjmenované časy). V albánštině nenajdeme pravý infinitiv, jazyk má pouze opisné možnosti a v běžném užití dává přednost konjunktivu, například: Dua të blej diçka për të pirë. „Chci si koupit něco k pití.“ (doslova: Chci, abych si koupil něco k pití).

Albánština je poměrně expresivní jazyk, v komunikaci se užívají mnohá gesta a také citoslovce. Stejně jako všude jinde na Balkáně, i zde se stále odněkud ozývá oblíbené Hajde!, které má celou řadu významů jako: „Jdeme“, „Pojď“, „Ale jdi...“, „Nu dobrá“, „Co naděláme“, „Šup“ a další. Často se také užívá na začátku taktu, takřka jako tzv. parazitní slovíčko, do češtiny bychom mohli přeložit jako „takže“.

Ze syntaktického hlediska je zajímavá zájmenná reduplikace, to znamená doplnění vyjádřeného přímého nebo nepřímého předmětu ještě nepřízvučným zájmenem v příslušném pádu. Je to patrné například ve větě Ia dhashë librin vajzës „Dal jsem knihu děvčeti“. (doslova: Jí tu dal jsem knihu děvčeti). Na vysvětlenou dodávám, že nepřízvučná zájmena třetího a čtvrtého pádu se pojí v jedno zájmeno (ma „mi to“, ta „ti to“, ia „jí to, mu to“).

Albánská slovní zásoba vychází z různých zdrojů. Můžeme ji rozdělit na původní a přejatou.

  Malý princ

Slovní zásoba

Původní slovní zásoba je spojována s ilyrštinou a ilyrským substrátem, často se spekuluje také o dalších jazycích, například thráčtině nebo dáčtině. Celkově lze slovní zásobu označit za velmi romanizovanou, vlivem především latiny, později italštiny a východní i západní balkanorománštiny. Autor prvního etymologického slovníku – Gustav Meyer, se domníval, že většina albánského lexika má svůj původ v latině. Dlouhou dobu byla albánština považována za jakýsi hybridní, napůl románský jazyk a zkoumal-li ji v historii někdo, byli to právě romanisté. Dnes je již jasné, že mnoho slov je původních, rozuměj vlastních albánských, můžeme je etymologizovat z indoevropských kořenů a podobnost s latinou je často dána společným indoevropským základem obou jazyků. Nicméně i přesto je v albánštině kolem šesti set latinských/románských výpůjček (například: AMICUS „přítel“ → mik; CIVITATE „město“ → qytet).

Pro nás jakožto mluvčí slovanského jazyka jsou zvláště zajímavé slovanské výpůjčky. U některých výpůjček je přímá cesta od jednoho slova k druhému, u některých je tento proces složitější. K těm zjevným a jasným výpůjčkám patří například grusht „hrst“, bisedë „rozhovor“ (beseda), vërtetë „otočit se“ (vrtět) nebo vurkollak „vlkodlak“.  K těm výpůjčkám, které mají zajímavější historii patří například motovile „cívka, kotouč“ (srovnej české motovidlo) nebo úsměvné lapush „ten, kdo má velké uši“, odvozené ze slovanského základu lapuša „rostlina s velkými listy“. Paralela s českým lopuchem je zjevná. Obyvatelé pražské Krče či Proseku budou možná překvapeni, že názvy jejich čtvrtí mají svoje response také v albánštině: kërc „pařez“ a prosek „dřevěný přístřešek pro shánění dobytka“ (pravděpodobně se vyvinulo postupně z významu „vysekané/prosekané místo“), ale také proseqe „třísky“. A puška se albánsky řekne pushkë a lopata lopatë...

Poslední zajímavostí albánštiny, kterou zmíníme, je tendence mluvčích přepisovat cizí názvy (jména osob, měst, států apod.) důsledně podle albánského pravopisu. A tak se v albánských atlasech setkáme s názvy jako Kembrixh (Cambridge), Kosta Rikë (Costa Rica), Rio-de-Zhaneiro (Rio de Janeiro) nebo Lajpcig (Leipzig), a v albánském tisku se dočteme o osobnostech jako Xhorxh Bush (George Bush; jen si představte, že bychom napsali Džordž Buš...), Havier Solana nebo Bill Klinton.

Jestli vás albánština zaujala a rádi byste se albánsky naučili, vězte, že najít českou učebnici je prakticky nemožné, je k dostání pouze Albánsko-český a česko-albánský slovník, Mluvnice albánštiny a dvě menší konverzace z nakladatelství LEDA a Lingea. Kdo ovládá angličtinu nebo němčinu, snadno si může učebnici objednat ze zahraničí – doporučuji například Lehrbuch der vereinheitlichten albanischen Schriftsprache, Buske Verlag.

 

Je tu ale ještě jedna  možnost, a tou je:

Kurs albánštiny pro začátečníky – Začátek kurzu v říjnu 2010. Výuka bude probíhat 1x týdně na Praze 4. Přihlášky posílejte na .zc.manzes@avolemargeicul Výuka bude bezplatná, vybírat se bude pouze příspěvek na studijní materiály. Další informace na www.jazykovy-koutek.cz.

 

A na závěr Vám jako obvykle nabízím základní albánské fráze:

 

Dobrý den Mirëdita! Dobrou noc! Natën e mirë!
Na shledanou! Mirupafshim! Šťastnou cestu! Udhë të mbarë!
Na zdraví! Gëzuar! Děkuji. Faleminderit.
Promiňte. Më falni. Ano Po
Máš pravdu. Ke të drejtë. Ne Jo
Škoda Gjynah Prosím Ju lutem
Kolik to stojí? Sa kushton? Kde je nádraží? Ku është stacioni?

 

 

JAZYKOVÝ KOUTEK

Zaujala vás albánština? Nebo se zajímáte o jiné evropské jazyky? Pak klikněte na www.jazykovy-koutek.cz. Najdete zde zajímavé informace o menších evropských jazycích, hlavně pak jazycích východoevropských. Dále zde můžete zakoupit učebnice, slovníky a další.

 





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod