Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Putování se Slunečním paprskem
/bannery/banner_1-2017_1.png./bannery/banner_1-2017_1.png
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 2/2005


Putování se Slunečním paprskem


Marcela Zdrubecká


Název této tuvinské hudební skupiny se všude přepisuje Huun Huur Tu. Sayan Bapa, nejkomunikativnější člen skupiny, mi však vysvětlil, že hun znamená v tuvinštině „slunce“ a hurtu „paprsek“. Jedná se tedy pouze o dvě slova – Sluneční paprsek.


Encyklopedie praví, že Republika Tuva leží v asijské části Ruska u hranic s Mon­gol­skem a hlavním městem je Kyzyl. Na území o rozloze 170 500 km2 žije něco přes 300 tisíc obyvatel. Nadpo­lo­viční většinu tvoří Tuvané, o něco méně je Rusů. Hornatá oblast jménem Sajany je osídlena řídce. Je pěkné, že je Sayanovo  jméno odvozeno od pohoří jeho rodné země. U nás by se zřejmě mohl jmenovat Krakonoš.

Z encyklopedie však už neuslyšíme poezii tuvinské hudby, hudby pro nás tak zvláštní, emotivní a dotýkající se našich srdcí. Sa­yan při kon­certu stručně a anglicky uvádí obsah každé písně; myslím však, že i kdyby tak nečinil, slyšeli bychom sami cval koní po širých pláních obklopených horami, šum horských řek i milostná vyznání pod ne­bem plným hvězd.

Alikvotní zpěv, který skupina Huun Huur Tu provozuje, je prastarý způsob zpěvu, založený na vědomém zvýraznění jednotlivých složek jednoho tónu. Lze to přirovnat ke světlu, složenému z jednotlivých barev. Každý tón je stejně tak složen z celého spektra alikvotních tónů. Každý přirozený zvuk obsahuje alikvoty, ale my je obvykle nevnímáme jako samostatné tóny, ale jako barvu zvuku. Pokud je některý alikvot sil­nější než nejbližší nižší alikvot, vnímá jej mozek jako samostatný tón a ucho jej slyší. Vzniká tak dojem dvou (někdy i více) tónů zpívaných jedním zpěvákem. Kořeny ali­kvot­ního zpěvu lze najít v mnoha kultu­rách po celém světě – v Mongolsku, Arábii, Me­xiku, kabalistické i křes­ťanská tradici (gregoriánský chorál) či v mod­litbách tibet­ských mnichů.

Alikvoty byly využívány v léči­telství, rituálech a modlitbách. Všechny styly alikvotního zpěvu vyžadují kontrolu manipulace s brá­nicí, hrtanem a dutinou ústní. Tuvinci často přecházejí během jedné písně ze zpěvu normálního do ali­kvotního, nazývaného khö­ömei. Khöömei není jen název pro tu­vinský hrdelní zpěv, ale také pro konkrétní pěvecký styl. Vyz­načuje se chraplavým hlubokým základním tónem a alikvoty vět­šinou vyššími než osm. Jazyk zůstává ležet za spodními zuby, bři­cho je uvolněno. Rty zpěvák vyslovuje užší „o“ a pohybem úst a manipulací s hrtanem vytváří široké spektrum tónů a efektů.


S alikvoty jsou spojeny i hudební nástroje, které jsou jejich přirozeným zdrojem: ti­betské mísy, gongy, činelky, fu­jary, tampura, sittár, australské didgeridoo, ale i klasická příčná flétna a další de­chové a strunné hudební ná­stroje. Huun Huur Tu svůj zpěv rovněž do­provázejí tra­dičními hu­debními nástroji jako igil (dvoustrunné housle), tošpulur (dvou nebo tří­strunná loutna s dlouhým krkem), chansy (třístrunný nástroj ohnutý do luku)...

Huun Huur Tu letos poprvé koncertovali v Praze v červnu v kostele sv. Václava, poté odletěli na turné po Evropě, aby se vrá­­tili 12. července a hráli na Vše­baráčnické rychtě. Překvapilo mě, že koncerty byly oz­-vučeny. Sayan mi však vysvětlil, že v jurtě je při je­jích rozmě­rech úplně jiná akustika, takže ozvučení vždy vyžaduje. Rovněž mě za­ra­zilo, že všichni členové sku­piny jsou vášnivými kuřáky. Na to Sayan pravil, že zpěvem z nich hodně energie vy­chází ven, je tudíž třeba, aby zas něco vešlo dovnitř. Na takový argument nebylo co dodat.

Po Praze jsem se s Huun Huur Tu vydala na festival Ba­žant Pohoda v Trenčíně. Začátek koncertu byl určen na hodinu po půlnoci a Sayan mi přislíbil zodpovědět po jeho skončení pár dotazů. Před koncertem si skupina objednala do šatny horký slazený čaj, Alexej Saryglar, nejmladší člen sku­­piny, se odreagovával vzpíráním na zá­rubni dveří do šatny. Následovaly poslední předkoncertní cigarety a rychlé pře­vlék­nutí do tradičního oděvu – Andrej Monguš odhodil své oblíbené tričko Tuborg a zahalil se do pestro­ba­revného kaftanu s převlá­da­jící třpytnou modří, Alexej si ponechal džíny a změnil pouze hořejšek, Sayan ukryl brýle, zato Kaigal-ool Khovalyg svou tra­diční pokrývku hlavy nesnímal nikdy… Po opě­tov­ném skandování diváků přichází nás­tup na  scénu. Vzápětí již silné hlasy An­drejeMonguše a Kaigal-oola přehlušily de­ci­bely linoucí se z okolních scén...


Po koncertě, okolo půl třetí ráno, došlo na slíbený rozhovor. Byl veden v ruštině, zaznamenán za dunivého doprovodu ně­jaké kapely, a vzhledem k velké únavě obou zúčastněných se odmlky mezi otázkami a odpověďmi stále protahovaly…

Všichni jste se narodili v Kyzylu?
 Ne, narodili jsme se každý v jiné oblasti.

A jak jste se tedy sešli?
 Dá se říci, že nás vlastně spojila hudba.

Žili jste také v jurtách?
 Ano, v dětství jsme všichni žili v jurtě. Kaigal-ool se dlouho živil jako pastevec. Naši vrstevníci doposud v jurtách žijí.

Jako ženu mě zajímá, zdali i tuvinské ženy zpívají tímto způsobem?
Ano. Dříve to bylo tabu, ale teď je nová doba a některé ženy takto zpívají rovněž.

Jak u vás žijí ženy? Existuje emancipace?
 Ano, jistě. Žijí dobře.

Mluvíš dobře anglicky – to umíš ze školy?
 Ne, naučil jsem se od přátel po celém světě. Už mladý jsem byl muzikant, ne­po­třeboval jsem školu.

Takže neustále na cestách?
 Byli jsme na Islandu, v Irsku, na Shet­lan­dech, v Itálii, v Německu, ve Francii, ve Slo­vinsku, v Belgii a v Holandsku, i v Moskvě. Na Islandu jsme si skvěle od­po­činuli. Jen tak jsme si žili…

Jsi unavený, viď? Skončíme to, půjdeme, a já něco napíšu...
 (se smíchem) Například, že je všechno skvělé… Ale je to tak. Jsem unavený po cestě. V Německu je doprava rychlejší, tady se jede dlouho, nebezpečně, člověk musí být neustále ve střehu.

Hun Huur Tu odjeli ráno kolem šesté hodiny na letiště do Bratislavy, aby v Moskvě po­kračovali ve svém turné.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod