Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Staré pověsti polské
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 2/2003


Staré pověsti polské


Vladislav Knoll


Kdo by neznal první z Jiráskových Starých pověstí českých, v níž vystupuje praotec Čech se svým bratrem Lechem. Když Čech stanul na hoře Řípu, okolní země se mu tak zalíbila, že se zde rozhodl se svým lidem usadit. Povězme si však, co se dělo s Lechem, jeho potomky a nástupci, jak nám o tom píšou různé české a polské středověké kroniky.

Našimi prameny pro mytologické putování do našeho a hlavně polského dávnověku budou kronika Galla Anonyma (†1116), která je současnicí kroniky Kosmovy. Zalistujeme také v kronice krakovského biskupa Vincenta Kadłubka (1160-1223) a v Kronice velkopolské (je dovedena do roku 1273). Z Kosmy značně čerpá kronika Přibíka z Radenína (sepsána roku 1374) a z ní a z dosavadních polských spisů monumentální Anály Długoszovy (1415-1480). Zajímavé příběhy nacházíme i v kronice Václava Hájka z Libočan (†1553), který si okrajově všímá i Polska. Tyto spisy, ač historicky velmi cenné, však zejména pro dobu mytologickou nelze brát příliš vážně. Důležité ale je, že podávají určitou představu (upravenou pisateli, kteří se ji mnohdy snažili zasadit do historických souvislostí nebo i datovat) o předkřesťanském životě našich dvou západoslovanských národů a představují různé varianty zajímavých příběhů, které inspirovaly tolik pozdějších umělců a spisovatelů.

Čech a Lech

V Kosmově kronice se, jak známo, Lech vůbec nevyskytuje. U Dalimila se sice toto slovo objevuje, ale nikoliv jako vlastní jméno, nýbrž jako obecné označení předáka kmene - tedy právě Čecha. Ve středověku bylo zvykem psát tzv. světové kroniky, i národní kronika proto musela začínat od stvoření nebo potopy světa a nezřídka byly místní události dávány do souvislostí právě s obecně známými dějinami nebo biblickými příběhy. Tak podle Kroniky velkopolské jsou Slované potomci Jávána, syna Jáfetova, syna Noemova. Jejich pravlastí je Panonie, jejíž název je odvozován od jejího vládce, Pána. Ten prý měl tři syny - nejstaršího Lecha, prostředního Rusa a nejmladšího Čecha.

V kronice Długoszově se dočítáme, že bratři Čech a Lech, synové Jávánovi, ovládali Dalmácii, Slavonii, Chorvatsko a Bosnu a kvůli rozepřím mezi dalšími potomky Jáfetovými, žijícími v oblasti Panonie, se rozhodli vydat na sever hledat nové kraje. Chorvatsko jako výchozí bod Čechova a Lechova putování je tu bráno doslova, nejedná se tedy o území obývané tzv. charvátskými kmeny, tvořící pás od východních Čech přes jih Polska do Ukrajiny. Přibík z Radenína píše (a Piccolomini jej v tom následuje), že Čech opustil svou domovinu nikoli kvůli nějakým vnitřním bojům a nesvárům, ale jako zločinec, který prchl před trestem za vraždu jakéhosi velmože. Hájek z Libočan si dokonce vypočítal letopočet příchodu Lecha a Čecha - stalo se tak léta Páně 644, od stvoření světa 5843 let.

Logické je, že mluví-li se o věku obou bratrů, v českých kronikách je starší Čech a v polských Lech. Podle většiny kronik se oba bratři vydali do země zvané Bohemia (podle slova "bůh"). Vystupují na horu Říp (což má znamenat "vrch") a Čechovi se kraj tak zalíbí, že se v něm rozhodne zůstat. Země je pak podle něj nazvána Čechy. Hájek z Libočan píše, že pět let po založení naší vlasti je vybudována pod horou první vesnice, nazvaná jménem Čechova syna Kleneč. Náš tvůrčí kronikář klade rozloučení obou bratrů do roku 653 a rozehrává příběh nám dobře známý z Jiráska. Lech se se svými věrnými vydává na východ a po třídenním putování postaví tábor. Odtud dá kouřové znamení svému bratru Čechovi, který jej vyhlíží z Řípu. Podle tohoto signálu je sídliště pojmenováno Kouřim. Tato epizoda se v žádné polské kronice nevyskytuje, je asi výmyslem Hájkovým. Podle Długosze však Lech zakládá z Čechova pověření město Prahu a dále Velehrad, sídelní město pozdější Velkomoravské říše. I většina dalších českých spisů ale tvrdí, že Lech se svou družinou zamířil ihned přes hory.

Sledujme však ještě další epizody z Lechova života, vybájené Hájkem. Lechův starší bratr Čech umírá roku 661 a je slavnostně pohřben na místě, kterému se dále bude říkat Ctiňoves. K Lechovi, který sídlí v Kouřimi, dorazí poselstvo s žádostí, aby převzal vládu nad Čechy. Ten ale odmítne s tím, že i tak má starostí dost. Čechové žijí prý po devět let v jakési anarchii a posléze si zvolí za správce moudrého Kroka. O tři roky později (roku 673) Lech posílá průzkumníky za hory, aby zjistili, jak vypadá dnešní Polsko. Pak se konečně rozhodne vzdát se svého kouřimského knížectví a předat je jistému Bořislavovi. Příštího roku se Lech vydává se svými lidmi, kteří se podle něj nadále budou nazývat Lechité, a se svou těhotnou ženou Čimislavou přes hory. Cestou porodí Čimislava svému muži syna, který je zřejmě podle vůdce Čechů a Lechova osobního přítele nazván Krok.

Vraťme se ale k polským kronikám, které Hájek z Libočan znal, čerpal z nich a pěkně je překroutil. Podle Kroniky velkopolské Lech putuje rovinatou zemí, která je nazvána právě podle svého rovinatého charakteru Polskem. Zalíbí se mu pak jeden kraj a se slovy "Zde uvijeme hnízdo" založí Hnězdno. Podle jiné, Długoszovy varianty byla pozdější metropole kmene Polanů založena v místech blízko jezer, kde hnízdili orli. Jakkoliv to možná zní absurdně, poněkud to připomíná legendu o založení města Tenochtitlánu (pozdějšího Ciudad de México) na opačné straně zeměkoule. Po smrti Lechově vládli Polsku jeho potomci, ale podle Długosze jejich osudy, činy a války bohužel nebyly zaznamenány jako u jiných národů, takže upadly v zapomnění. Když vymřel rod Lechův, ustanovili si Poláci republiku. Nejprve prý zavládla anarchie, ovšem poté byla vláda svěřena dvanácti vybraným mužům. Brzy ovšem mezi lidmi zavládla nenávist k vládcům a k tomu byla ještě země napadena nájezdníky.

Krok a jeho děti

V té chvíli bylo opět nutné vybrat si jediného vládce. Stal se jím Krok (Krak, Grak, Gracchus), který prý sídlil u pramenů Visly na úpatí Karpat. Podle některých tradic byl potomkem jednoho z bratří Gracchů, kteří na konci 2. stol. př. n. l. usilovali v Římě o pozemkovou reformu a byli zavražděni.

Krok nájezdníky (podle Kadłubka Galy nebo i Římany) porazil a na místě, odjakživa zvaném Vavel, nechal založit hrad, který nazval svým jménem - Krakov. Podle Hájka založil město Krokov ještě Lech, který byl Krokovým otcem. Přibík z Radenína však píše, že se říká, že polský Krok byl otcem nebo bratrem našeho. Podle Długosze se zase jednalo o jednu a touž osobu, která panovala z Krakova Polákům i Čechům, kteří se mu podřídili po jeho slavném vítězství nad Galy.

Krok panoval na Krakově spravedlivě a moudře a dal svému lidu nové zákony. Stalo se však, že se pod Vavelem uhnízdil strašný drak, který ohrožoval celé okolí. Podle Kadłubka mu bylo každý týden dáno k sežrání stádo dobytka. Podle Długosze mu byla denně posílána tři dobytčata. Když už nebylo možné hroznému netvorovi dále vzdorovat, když narůstal strach a ubývalo masa i pro samotné lidi, byla konečně vymyšlena lest, jak draka zabít. Jednoho dne dostal netvor opět svoji porci, avšak v kůži býka byla skryta žhavá síra a smůla. Drak svou daň okamžitě spolkl a brzy zahynul ohněm, který jej strávil zevnitř. Pro zajímavost – Kadłubek klade založení Krakova až po zabití netvora, a to na místě kolem jeho sluje.

Podle Długosze nechal draka zabít sám Krok, ale Kadłubek píše, že Krok pověřil zabitím netvora své dva syny, kteří se (očividně pro snadné zapamatování) jmenovali - Krok a Lech. Mladší Krok při plnění úkolu zabil vlastního bratra, aby se dostal k trůnu, a po návratu do Krakova naříkal, že byl Lech zabit drakem. Také ve Velkopolské kronice byl mladším synem a bratrovrahem Krok. Podle Długosze jím byl ale Lech a svého bratra zabil při lovu až po smrti starého Kroka (podle Hájka zemřel roku 724). Poláci mladšímu z obou bratrů věřili a dali mu do rukou vládu nad svou zemí (podle Hájka roku 727). Posléze ale vyšla vražda najevo. Hájek píše, že ji dosvědčil jakýsi myslivec, který byl náhodným svědkem krvavého činu. Lech (Hájek se drží Długosze) byl tedy trůnu zbaven a vyhnán ze země po dvou letech svého panování. Skončil pak prý až v Sedmihradsku, kde žalem a hanbou zemřel ve městě Brašově.

Kněžna Vanda

Starý Krok měl ovšem děti tři. Nejmladším potomkem byla kněžna Vanda, jejíž příběh byl zhudebněn Antonínem Dvořákem. Právě Vanda byla po vyhnání svého bratra jednomyslně vyzdvižena na trůn. Její krása byla tak proslulá, že po ní zatoužil i alamanský vládce Rythiger (Rithogarus, Rythogorus). Vanda se však vdát nechtěla ani za něj, ani za nikoho jiného. Nepomohly prosby, hrozby, peníze. Rythiger se odhodlal k válce a Vanda ji přijala. Když se však jejich vojska setkala na bitevním poli, Alamani byli natolik uneseni Vandinou nadpozemskou krásou, případně polekáni její odhodlaností, že zkrátka řečeno bojiště opustili. Sám Rythiger zvolal (Kadłubek, Kronika velkopolská), ať Vanda vládne moři, zemi i vzduchu a obětuje svým bohům - on sám se chce obětovat bohům podsvětí. Po tomto svém projevu se probodl mečem. Podle Długosze nemohl snést zradu svého vojska a představu, že mu bude vládnout žena (podle Hájka však nebyl schopen slova a svůj život ukončil bez jakéhokoliv řečnění). Vanda pak po návratu do Krakova místo oslav následovala Rythigerova příkladu a obětovala svůj život bohům skokem do Visly, aby kvůli její kráse už nikdy polská země nebyla ohrožena (Hájek opět nehoví patosu a píše, že se jednoduše pomátla). Kněžna Vanda byla slavnostně pohřbena na místě, kterému se od té doby říkalo Vandina mohyla.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod