Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Všechny cesty z jihu vedou přes Srbsko
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 2/2005


Všechny cesty z jihu vedou přes Srbsko


Rozhovor s Jiřinou Dienstbierovou, ředitelkou Informačního střediska pro spolupráci s SČH a BaH

Ivana Skálová


Ing. Jiřina Dienstbierová je pracovnicí Centra pro sociální a ekono­mické strategie (CESES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde se zabývá problematikou médií a komunikace s veřejností. Zároveň je ředitelkou Informačního střediska pro spolupráci se Srbskem a Černou Horou, Bosnou a Her­cegovinou, které vzniklo v rámci Rady pro mezinárodní vztahy založené před deseti lety Jiřím Dienstbierem.


Jak a proč vzniklo In­­­formační středisko?

Informační středisko vzniká v letošním roce. Jsme přesvědčeni, že je v našem zájmu, aby se balkánské země postupně začleňovaly do evropské integ­race. Pro­tože máme časový náskok, mů­žeme jim na­bízet své zkušenosti z trans­formace a z jednání o asociačních dohodách a o člen­ství v Evropské unii. A pos­kyto­vat doma informace všem, kteří mají o růz­né formy spolupráce zájem. Tady už pro­bíhá spousta aktivit, ale ví se o nich málo. Přitom se ukazuje, že by spousta lidí chtěla navázat spolupráci například se Srb­skem, ale neví jak, neví na koho se ob­rátit. Chceme tedy přispět k tomu, aby se to změnilo. Na projektu spolupracují lidé, kteří mají v Srbsku a Černé Hoře dobré kontakty, třeba Jiří Dienstbier nebo Judita Štouračová, která do loňského roku působila čtyři roky v Srbsku a Černé Hoře jako česká velvyslankyně. 

Mělo by jít jen o pomoc nebo spíš o spo­lupráci?

Chtěli bychom podporovat co nejširší spo­­lupráci. Hodně důležitá je dimenze eko­nomická. U nás je mnoho podnikatelů, kteří chtějí expandovat a jít někam dál, dobývat velký svět, ale – kromě těch největších fi­rem – zatím nemají dost informací a někdy ani odvahu jít do neznáma. Balkán nabízí českým podnikatelům velkou šanci. V Srbsku začínají probíhat privatizace a zájem mezi našimi podnikateli už se projevuje. Sami víme, jak probíhala privatizace u nás, takže si dovedeme představit, jak pro­bíhá na Balkáně. Všechno tedy bude ještě mnohem složitější, ale přece jen, pokud podnikatelé mají zku­še­nosti s naší priva­tizací, byla by škoda, kdyby se neprosadili tam. Víme, že třeba ČEZ na Balkáně zabo­doval a má zájem o pri­vatizace v Srbsku, v Černé Hoře i v Ma­kedonii. Paní Štou­račová, která pra­­cuje pro stře­disko, je ekonomka, za­kládala například CzechTrade (Českou agenturu na podporu obchodu – pozn. red.) a dobře zná hospodářské po­měry v oblasti, takže ekonomická spolupráce patří k prioritám našeho zájmu.

Co konkrétně pro tuto spolupráci děláte?

V přípravné fázi navazujeme kontakty s pod­niky, kraji, školami, abychom získali co nejlepší přehled o existujících vztazích. Například Jihomoravský kraj navázal spo­lupráci se srbskou Šumadijí, zájem mají další. Jednali jsme s hejtmanem Libe­rec­kého kraje a dohodli jsme se, že se jim pokusíme vytipoval zájemce, kteří by se chtěli setkat. Někdy koncem října bychom chtěli společně uspořádat setkání podni­katelů – my se pokusíme sehnat ně­koho ze srbské strany a liberecký hejtman sezve liberecké podnikatele, a tam se již dohodneme na něčem konkrétním.

Takže chcete být v podstatě jakýmsi zpro­s­tředkovatelem?

Nejen zprostředkovatelem, máme před­stavu i o nějakých vlastních projek­tech. Rádi bychom se zapojili do velkého pro­jektu UNESCO na záchranu kostelů v Ko­sovu. Nádherné pravoslavné kostely ze 13. a 14. století byly během kosov­ských bojů a při nepokojích v loňském roce po­ni­čeny. Rádi bychom sehnali pro­středky na opravu některého z nich. Některé pa­mátky jsou totálně zničené, a na to bychom prostředky asi nesehnali, ale jsou tam i menší... Pokud by se to podařilo, mohlo by to částečně přispívat k řešení velmi nepřehledné situace v Kosovu. Když se bude obnovovat kulturní dědictví, mohly byse začít uspořádávat i mezi­lid­ské vztahy.

Už máte nějaký projekt za sebou?

Vydali jsme publikaci Vztahy České re­pub­liky se Srbskem a Černou Horou. Za­bývá se současnými politickými, hos­po­dářskými a kulturními kontakty, mimo jiné také historickými kořeny našich vztahů, protože vzájemná spolupráce trvá už od 19. století a už dříve najdeme svědectví styků. Srbsko bylo na naší straně v první světové válce, Jugoslávie nás podporo­vala v době Mnichova, v roce 1968 pro­­bíhaly v Bělehradě demonstrace na podporu Pražského jara a proti sovětské invazi do Československa, stovky jugo­­slávských intelektuálů podpořily Chartu 77, i když byli sami v komplikované situaci. Víme, že v době válek na Balkáně mnozí lidé v Bě­lehradě nejen nesouhlasili s re­žimem Slobodana Miloševiće, ale byli v ak­tivní opo­zici. Mohutné demonstrace rozháněla policie, ale světová média byla posedlá diktátorem a málokdo odvážným demon­strantům a zavíraným a vždy znovu obnovovaným nezávislým médiím vyjádřil ale­spoň morální podporu. Proto si myslím, že jim to tak trochu dlužíme.

Jak bychom mohli tento dluh splatit?

My jsme se publikací o česko-srbských vztazích pokusili položit první z kamínků uvědomování si společných věcí z mi­nulosti, které se povedly a spojují nás. Dále je nutné hledat společné priority do budoucna. Mluvíme-li konkrétně o Srbsku, nestabilní Balkán je v době roz­máhajícího se světového terorismu pro budoucí vývoj a bezpečnost Evropy nepřijatelný. Tato si­­tuace se bude muset řešit a Česká republika by v tom díky svým dlouholetým vzta­hům se Srbskem mohla sehrát výz­namnou roli.

Vypadá to ale, že naše politická repre­zen­tace nemá velký zájem o východní směr a zbytečně tím pálí mosty, které bude mu­set jednou zase postavit...

Srbsko a Černá Hora patří dnes k priori­­tám české zahraniční politiky. Premiéři Špidla i Gross a mnozí další celostátní i re­gionální politikové byli a jsou naklo­něni této podpoře, mají zájem o spolu­práci, uvě­domují si její význam pro ČR, ale v tom návalu kaž­dodenních domácích problémů často ne­stačí na vy­tváření ucelené koncepce. Zatím to byl také problém kapacit. Ale už jen to, že mezi státy, jimž má být ur­čena zahraniční rozvojová pomoc, byly zařazeny i Srb­sko a Čer­ná Hora a Bosna a Hercegovina, a že se to stalo součástí vládního pro­g­ramu, považuji za velmi pozitivní. Ur­čitým signálem je také to, že jsme v rámci programu zahraniční rozvojové pomoci získali na podporu střediska grant od Mi­nisterstva zahraničních věcí, který nám umožní například zřídit a obsluhovat webovou stránku.

Vím, že jste se v loňském roce podílela na vypracování Zprávy o stavu země, z níž vyplývá, že občané ČR jsou poměrně netolerantní k cizincům. Neděláme ale tak trochu rozdíl mezi cizinci „západními“ a „vý­chodními“…

Ano, tohle tady pořád přetrvává. Ale zdá se, že i v tom se situace mění. Zajímavé také je, jak cizinci vnímají Českou republiku. Je to trochu překvapivé, ale Česká republika je nejoblíbenější u Rusů. Také jsme oblíbení v zemích, které s námi ne­­sousedí, které jsou daleko, takže na­pří­klad Kanada považuje Českou republiku za sympatickou a příjemnou. Nejhůř nás vní­mají nejbližší sousedé, Němci a pře­de­vším Ra­kušané.

Měl by se náš vztah k cizincům změnit „zdola“, nebo by to měla být jakási vládní politická linie?

Pokud je něco politickou linií, je to vždy jednodušší. Důležitou roli hrají také mé­dia, protože výrazně ovlivňují mínění lidí, a jest­liže se vyjadřují objektivně, má to velký pozitivní vliv a je možné situaci měnit. Mu­sím však říct, že Češi mají stále pozitivní vztah k zemím bývalé Jugoslávie a není to, jak někdo říká, jen proto, že se tam jezdí k moři. Je to jistě jeden z mož­ných důvodů, ale musíme si uvědomit, jaké byly kulturní vztahy v minulosti, jak tam Češi zakládali pivovary, stavěli dráhy, jak ty vztahy byly blízké. Přispívá k tomu také řeč, která je nám blízká. Podívejte se na dnešní mladou generaci – oblíbila si Kusturicovy filmy, které se tu často promítají, když sem při­jede jakýkoliv balkánský „šraml“, tak je tam plno a lidi to mají rádi… Vidíme, že i Balkán nám má co říct a má nám co dát, takže bychom měli mít oči a uši otevřené a dívat se a poslouchat...

Přednedávnem jste navštívila Petrohrad. Jaké jsou Vaše dojmy ze současného Ruska?

Petrohrad je trochu něco jiného než Rusko a vzhledem k tomu, že to byla moje první cesta do Ruska, nemůžu moc srovnávat. Mám ale ráda architekturu a jsem hodně kritická a v tomhle mě Petrohrad „dostal“, hodně se mi tam líbilo. Myslím si, že je tam obrovský potenciál. I když máme s Rus­kem zkušenost jakou máme – a i mě se to tenkrát dotklo, nechtělo se mi mluvit rusky, měla jsem potíže a nemohla jsem se dostat na vysokou školu kvůli tatínkovi – od roku 1989 uběhlo spousta let. Rusové se nám omluvili a jak oni, tak svět už jsou dnes samozřejmě někde jinde. V dneš­ním globálním světě je podle mě pro přežití Evropy důležitá úzká spolupráce s Ruskem. Těm obrovským trhům, které vznikají v Číně a Indii, může Evropa konkurovat jen v této spolupráci. V Petrohradě jsme se setkali s mnoha lidmi, z nichž někteří mají vliv i na celo­státní politiku, a jejich přáním je stát se součástí Evropské unie. V tuto chvíli je to utopický sen, který by se mohl případně naplnit až za velmi dlouhou dobu, ale jako cíl je pro pozitivní vývoj v Evropě a vlastně i pro mír ve světě důležitý.

Kde jsou podle Vás hranice rozšíření EU na východ?

Ten momentální šok z toho, co proběhlo ve Francii, zabrzdí spoustu věcí a možná že se budeme teď několik let muset bavit jen o konstituci, místo aby se řešily otázky rozšiřování, hranic Evropy a podobně. Ale pokud se v rámci krize kolem ústavní smlouvy budeme bavit o těchto věcech, může to určitě mnohé vyjasnit. Budeme-li přemýšlet o další vlně rozšiřování, pak by­chom se měli bavit o Balkánu, pro­tože uprostřed Balkánu nemůže zůstat „černá díra“, jak to občas někdo nazývá. Před­stava, že součástí EU bude Bulharsko a Ru­munsko a na druhé straně Chorvatsko a Slovinsko, a mezi tím zůstane tato černá díra, je naprosto škodlivá. Navíc všichni ekonomové vědí, že Srbsko je klíčovou eko­nomickou oblastí Balkánu a všechny cesty, které vedou z jihu do Evropy, vedou přes Srbsko.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod