Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Kouzlo zimních Karpat aneb Drákula a lyžníci
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 2/2004


Kouzlo zimních Karpat aneb Drákula a lyžníci


Jan Kravčík


“Podívejte, nejste Američani, takže s vámi můžu mluvit upřímně: žádný Dracula na tomhle hradě nikdy nežil, a to, že se nejednalo o upíra, ale skutečnou historickou osobnost, vám taky nemusím vysvětlovat.” Těmito slovy přerušil rumunský průvodce naši prohlídku “Draculova hradu” jménem Bran, tyčícího se nad průsmykem na pomezí Sedmihradska a Valašska, a svým nečekaným doznáním nejenže potěšil znalce draculovské legendy, ale zároveň demaskoval typicky rumunský přístup k turistice – řekněte jim co chtějí slyšet, hlavně že jsou tady a platí...

Na lyže do Karpat

Lyžování a ostatních zimních radovánek si do Rumunska jezdí užívat každoročně stále víc a víc Čechů. Důvod je prostý – o sníh nebývá nouze, sjezdovky jsou více než srovnatelné s těmi našimi a místní ceny nadevše příznivé. Snad jen služby připomínají svojí úrovní doby těsně před a po převratu, ale jsou tací, kdo si i takové malé “retro” umějí vychutnat.

Nejznámější lyžařská střediska se nacházejí prakticky v samém geografickém centru Rumunska – předělu v masívu jižních a východních Karpat, na úpatí masivu hor Bucegi (Munţii Bucegi) a Baiu (Munţii Baiu). S krátkou exkurzí po lyžařských  střediscích začněme v Brašově, původně saském městě, jež stejně jako celé Sedmihradsko po 1. světové válce připadlo Rumunsku. Bez diskuzí patří mezi nejkrásnější města v Rumunsku, protože si z velké části zachovalo svoji středověkou atmosféru. Staré centrum však není zrovna v ideálním stavu, a tak ti, kteří – indoktrinováni turistickými průvodci – na ně budou natěšeni již od Břeclavi, mohou být mírně zklamáni. Ale opravdu jen mírně, neboť německý a maďarský živel zde po sobě zanechal množství památek, mezi nimiž prim hraje tzv. Černý kostel, gotická církevní stavba z 14. století, jež svůj název získala po požáru města roku 1689.

Dvanáct kilometrů od města se nachází rekreační středisko Poiana Braşov. Naším cílem však byla střediska Azuga a Predeal o pár desítek kilometrů jižněji. Predeal je největším a nejvýznamnějším lyžařským centrem Rumunska, trénuje zde národní mužstvo a místní léčivý vzduch prohánějí plícemi chorá dítka z celé země. Predealské sjezdovky patří mezi ty nejudržovanější, ceny zhruba odpovídají našemu standardu, místy jej převyšují. Je totiž nutné si uvědomit, že lyžování se v Rumunsku přece jen neřadí mezi zrovna lidovou zábavu, a tak je provozují především ti, kteří si to mohou dovolit. Místy vyšší ceny za lyžařské radovánky vám však více než bohatě vykompenzují ceny ostatní, zejména potravin – o kráse rumunských hor a požitku z jízdy nemluvě...

Pořídit si můžete jak lístky na jednotlivé jízdy, tak bodové permanentky, čímž se náklady na jednu jízdu sníží. Může se však stát, že svoji permanentku nestihnete projezdit, neboť lanovky budou vypnuté a po obsluhujícím personálu ani vidu, ani slechu. Po několika cílených dotazech na recepcích chat okolo sjezdovky vám bude vysvětleno, že sice je krásné počasí a sjezdovka čerstvě urolbovaná, ale nahoře zřejmě fouká vítr, a tak vlekvedoucí nejspíš zůstal doma. Argument, že “nahoře” fouká vítr denně, protože jsme na horách, vyvolá jen pokrčení ramen a omluvný úsměv. I takové je Rumunsko a jeho rázovitý lid s nevyzpytatelnou mentalitou.

Ještě k místním lyžařům z vyšších vrstev – opravdu výjimečným, ale o to víc komicky působícím zjevem jsou nalíčená děvčata v úzkých džínách s nezbytným řetízkem kolem pasu, stojící s obřími lyžáky na nohou ve frontě na vlek – inu, i na sjezdovce musíte mít styl...

Pod úpatím Bucegi

Dalším z oblíbených horských resortů je Sinaia. První lyžařské závody se tu uskutečnily už roku 1880. V meziválečném období byla Sinaia mondénním letoviskem rumunské aristokracie. Při procházce po úbočí hor narazíme na množství letních rezidencí a paláců z tohoto období. Nejzajímavější památkou však  zůstává místní, stále činný pravoslavný klášter. Přímo nad monastýrem se nachází zámek Peleş, jenž sloužil jako letní sídlo prvnímu rumunskému králi z dynastie Hohenzollernů, Carolu I. Byl vybudován koncem 19. století a jednalo se o monarchův pokus o imitaci stylů z rodného Bavorska. Výsledek je poněkud bizarní směskou – zvenku hrázděné zdi a rádoby lidové řezby kontrastují s přezdobenými interiéry a výjevy z Wagnerových oper.

Přesuneme se nyní do Buşteni, městečka přímo pod štítem Caraiman. Kromě mnoha sjezdovek zde nalezneme také několik minerálních pramenů a lázně. Buşteni je výchozím bodem pro túry po hřebenech hor Bucegi. Nahoře najdeme nejen několik zajímavých přírodních útvarů (například tzv. Sfingu – skálu vytvarovanou větrem a vodou do podoby bájné nestvůry), ale na vrcholu hory Caraiman ve výšce 2284 metrů nad mořem také monumentální, třiatřicetimetrový ocelový kříž, pomník rumunským vojákům, kteří zahynuli v 1. světové válce.

Posledním resortem, jenž stojí za zmínku, je Azuga, průmyslové městečko ležící na cestě mezi Predealem a Buşteni. Nachází se v něm nejdelší sjezdovka v Rumunsku jménem Sorica a také pivovar. Kamzík na etiketě místního piva zlověstně připomíná stejnojmenný popradský mok – nutno přiznat, že naprosto oprávněně. Cena v přepočtu 7 korun odpovídá kvalitě a rumunské bere si oblíbí zřemě jen ti pivaři, kterým jde o kvantitu. Místní horalé však nejraději pijí slivovici (ţuică), která je podstatně slabší než ta naše, zato se rozlévá po decilitrech, případně kořalku (palincă), která je rovněž slabší a vyrábí se jí nepřeberné množství druhů. Návštěva některé z místních rurálních krčmiček stojí za to – svoji poezii má i vymrzlá a zakouřená nálevna, v níž štamgasti vyhrávají na harmoniku svižné rytmy a upíjejí levný koňak z upatlaných dvoudecek...

Pamětihodnosti v okolí

Ti, kteří jsou vysíleni sportováním, touží po rozptýlení, případně jim nepřeje počasí (nebo vlekaři), můžou vyrazit na výlet do kraje. V okolí se nabízí hned několik  pozoruhodných pamětihodností. Nějakých 10 km od Brašova se tyčí mohutná pevnost Raşnov, založená ve 13. století Řádem německých rytířů. O 20 km dál zas stojí hrad Bran, o němž se v průvodcích dočtete, že “je považován za sídlo krvavého vládce Valašska, Vlada Ţepeşe, známého pod přezdívkou Dracula”. Znalci jazyka propagačních brožurek vědí, že ono “je považován za sídlo” znamená nejspíš “podle kronik tudy jednou projížděl”, což je v Ţepeşově případě skutečně pravda – poblíž Branu byl zajat Janem Hunyadim a odpraven do Budína, kde jej král Matyáš věznil dvanáct let.

Jisté však je, že dnes hrad přitahuje turisty z celého světa jako magnet. Svůj podíl na tom má popularita Stokerova upířího příběhu, kterou rumunské úřady již v dobách socialismu přiživovaly jak jen mohly (a to přesto, že horor Dracula byl v Rumunsku zakázán a vyšel až po Ceauşeskově pádu). Turisté se také dočkají značně neortodoxního výkladu ve stylu “Toto je takzvaný gotický pokoj s gotickým stropem, gotickou podlahou a gotickým air-condition”... Kdysi prý na turisty pro maximální strašidelný efekt vyskakovali lidé schovaní v truhlách či ve skříních, a to až do chvíle, kdy jeden Američan úlekem zemřel. O to víc si pak ceníte upřímnosti průvodce, který správně odhadne, že s vámi tuto šarádu nesehraje. Takže – la revedere în România!





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod