Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Antihrdina z polských Vojslavic
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 2/2004


Antihrdina z polských Vojslavic


Jan Kravčík


Pozice polské fantastické literatury je na našem knižním trhu neotřesitelná, a to nejen díky výborným povídkám a fenomenální “zaklínačské” pentalogii Andrzeje Sapkowského (podle mnohých nepříliš vydařené polské zpracování do podoby televizního seriálu vysílá právě v těchto dnech Česká televize). Díky plzeňskému nakladatelství Laser-books se však český čtenář může seznámit s dalším polským autorem, jehož hrdina se od tajemného zaklínače Geralta značně liší. Totiž, hrdina...

Vojslavice, zapadlá polská víska u ukrajinských hranic, jsou plné problémů. Většina z nich leží zakopána několik metrů pod zemí. Naštěstí je tu Jakub Vandrovec – stoletý stařík, vesnický exorcista-samouk v gumových holínkách a vyšisované blůze SS, jenž pije podomácku vyrobenou samohonku po litrech, nepotrpí si na dlouhé proslovy a jedná vždy rychle a účinně...

Polský autor Andrzej Pilipiuk se dočkal v Česku překladu všech svých tří povídkových sbírek popisujících neuvěřitelné příhody rurálního vymítače. První z nich – Kroniky Jakuba Vandrovce – vyšla v roce 2002 a okamžitě zaujala čtenáře svým jednoduchým a přímočarým stylem, více než originální atmosférou a zejména cynickým humorem, jenž tryská z každé stránky. Přestože se nejedná o fantasy v pravém slova smyslu, její prvky slouží k dokreslení celkového dojmu.

Tajemství úspěchu Jakuba Vandrovce u polských čtenářů spočívá v tom, že je postavou z autopsie, každému dobře známým “dědkem od vedle”, jenž se přes den ohání vidlemi ve chlévě a v noci se vrací nalitý z místní putyky. Českého čtenáře zase příběhy zaujmou tím, že se odehrávají v prostředí, které je nám (nejen jazykově) blízké, ale zároveň i exotické. Pilipiuk ve svých příbězích zobrazuje jak atmosféru lidové republiky, tak i novodobého kapitalismu “na východní způsob”.

V druhé knize povídek jménem Čaroděj Ivanov vojslavický antihrdina čelí nejen upírům, čertům a duchům místních bolševiků, ale také inkarnaci ukrajinského černokněžníka, jenž se objevuje jednou za sto let v okolí města Chelmu a na příkaz svého staroslovanského boha se snaží nalézt jeho dávno ztracenou svatyni. Opět se jedná o specifikum, jímž se odlišuje polská fantastická literatura od světového “fantasy mainstreamu”, který svými klišé  sráží tento žánr v očích běžného čtenáře na úroveň brakové literatury. Využití staroslovanské tematiky, ať už v podobě legend, démonologie či pouhé onomastiky, působí v záplavě příběhů vycházejících z keltské, potažmo anglosaské mytologie jako živá voda.

V třetí knize nazvané Vezmi černou slepici se autor pouští do ještě bizarnějších zápletek. Příklad za všechny – v moskevském mauzoleu se probudí mumifikovaný Lenin. KGB posílá pro nejlepšího exorcistu východní Evropy, aby si s tím poradil...

Velkou slabinou všech tří knih však je nekvalitní překlad Pavla Weigla. Pilipiukův úsporný styl se čte skoro sám, avšak text často jakoby ani nezněl česky. Překlad místy rozladí i znalce polských reálií, humorné příhody Jakuba Vandrovce a jeho přátel naštěstí nezkazí. A jestli se vás při čtení zmocní nepřekonatelná touha vydat se do Vojslavic, na Starém Majdanu koupit kvalitní lublinské pivo značky Perla a zajít si zachytat ryby do řeky Bug, nepřekonávejte ji. A nezapomeňte v Chelmu přestoupit...





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod