Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Kanun Leka Dukagjina – symbol albánské mentality
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 4/2004


Kanun Leka Dukagjina – symbol albánské mentality


David Frei


Mnoho lidí si i dnes spojuje Albánii především s fenoménem krevní msty. Ta je však jen dílčí částí kulturního a sociálního rámce, komplexně zpracovaného v kanunech. Tyto zákoníky jsou soubory dříve nepsaných právních norem, obyčejů a zvyků, které se předávaly z generace na generaci a byly spravovány vesnickými spolky, jež se staraly o jejich uchování a dodržování. Nejznámějším a nejrozšířenějším je Kanun Leka Dukagjina (albánsky Kanuni i Lekë Dukagjinit).

Pojmenování kanun (či starší varianta kanon) pochází z řečtiny a doslova označuje „soubor sebraných obyčejů“. V albánštině má slovo kanun spojitost s kanunname, což byla nařízení, která vydával  sultán v období osmanské správy albánského území. V Albánii neexistuje pouze jediný zákoník, najdeme zde např. Kanuni i Mirëditës nebo Kanuni i Skanderbeut, z nichž každý měl a má svou historicko-právní platnost na určitém území, kde navíc existuje v různých variantách a časem se ještě různě obměňuje. Od poloviny 20. století pak vedle kanunů v Albánii paralelně existuje státní jurisdikce.
Když se však dnes mluví o kanunu, myslí se tím právě Kanun Leka Dukagjina. Tento kodex se nejlépe uchoval díky historickým a geografickým podmínkám svého kraje – severní Albánie. Její hornatý reliéf byl velkou překážkou pronikání nejen nepřátel, ale i cizích vlivů, a přispěl tak k tomu, že se zde mohly udržet nejstarší tradice.

Původ a autorství

Proč se jmenuje kanun podle Leka Dukagjina? Existují dvě teze. Podle první je kanun pojmenován po feudálním panovníku Lekovi III. Dukagjinovi (vládl v letech 1459-1479), který kanun kodifikoval, takže byl následně po něm pojmenován. Podle druhé teorie název souvisí s místem vzniku, a sice s toponymy Leka – hornatá oblast nad Skadarem, a Dukagjini – severní Albánie.
Kanun, který známe dnes, byl sesbírán a vydán albánským teologem a folkloristou Shtjefënem Gjeçovem (1874-1929). Tento původně kosovský katolický kněz, archeolog a folklorista pocházel ze severoalbánské literární školy katolického zaměření. Napsal několik teologických knih, pojednání o svatých a během svého života publikoval několik částí kanunu v populárně-naučném katolickém časopisu Hyulli i dritës („Jitřenka“). Ještě než stačil vydat kompletní materiál kanunu, byl zákeřně zavražděn a velká část spisů ztracena. Kanun, který máme dnes k dispozici, je tak zřejmě pouze zlomek toho, co mohlo představovat unikátní písemné dědictví albánského národa. Po Gjeçovově smrti byl kanun poprvé vydán katolickým literárním kroužkem ze Skadaru pod vedením folkloristy Gjergje Fishty, který vydal všechen dostupný materiál včetně bibliografie původního sběratele.

Hodnota kanunu

Kanun Leka Dukagjina je významný ze dvou hledisek. Za prvé pomohl zachovat národní svébytnost a identitu Albánců v období osmanské nadvlády. Skutečnost, že v zemi v té době existovaly vlastní albánské zákony, mj. napomohla vzniku samostatného moderního albánského státu v roce 1912. Za druhé fungoval tento kodex jako forma státní a organizační správy albánské společnosti v hornatých krajích, kam právě osmanský prvek nemohl dosáhnout.
Ze všech částí kanunu je nejznámější – a dá se říci i „nejoblíbenější“ – obyčej krevní msty. Kromě něj kanun podrobně popisuje ekonomická, sociální a morální pravidla a zákonitosti života Albánců, které v nejvyšší míře pomáhají pochopit psychologii albánského národa – např. úctu, čest, slib, pohostinství, patriarchální vztahy.

Obsah kanunu

Kanun tvoří 12 základních knih (první slovo představuje původní albánský název knihy v kanunu, druhé překlad či obsahové vyjádření daného oddílu).

1. Kisha (Církev)
Jde o přirozený začátek kodexu, poněvadž je spjat s římskokatolickou církví, která měla nejsilnější vliv právě v severoalbánských krajích a Gjeçov byl také katolík:
– církev je na státu nezávislá instituce, která spravuje duchovní život občanů
– nemůže být povinována nikomu, avšak když ji někdo potřebuje, musí mu být nápomocna
– kněží mají např. smírčí funkci při krevní mstě mezi dvěma rodinami

2. Familja (Rodina)
Kanun vysvětluje funkce, práva a povinnosti každého člena rodiny včetně vztahů v celém rodu. Podle kanunu je celkové postavení ženy v albánské rodině velmi problematické, většinou se blíží svým charakterem osmanským zvykům, kdy je vše bez výhrad podřízeno muži, včetně rodinných záležitostí. V albánské rodině existují tzv. dvě rodové linie – prvotní a nejvýznamnější je lisi i gjakut neboli „strom krve“, který je mužského charakteru, sekundární je pak lisi i t’amblit neboli ženský „strom mléka“.
– rozhodování o majetku přísluší hlavě rodiny, což je nejstarší muž v rodině
– pokud se někdo dopustí zlého skutku, hlava rodiny rozhodne, jak v dané situaci postupovat
– paní domu je nejstarší žena v domě, která se stará o domácnost, samozřejmě v souladu s rozhodnutími hlavy rodiny

3. Martesa (Sňatek)
Kanun je orientován veskrze ekonomicky, city zde zcela schází:
– sňatek se koná po zasnoubení, které má ještě významnější roli než samotná svatba; chlapec platí za dívku a pokud některá z rodin sňatek zruší, dostává se ke slovu krevní msta
– žena sama může na svatbu pomýšlet pouze když je vdovou, protože již požívá „větší“ úcty. Ta je ještě větší v případě, když je matkou, tzn. dokázala porodit.
– při námluvách je povinná asistence prostředníka–dohazovače
– chlapec má právo se sám oženit, pokud nemá rodiče; pokud je má, nevěstu mu vyberou oni. Dívka, i když je sama, nemůže dělat nic.
– existují čtyři formy sňatku: 1) korunovační sňatek, který je v souladu s náboženstvím a kanunem, 2) spolužití bez korunovace je proti náboženství a kanunu, 3) únos či zmocnění se ženy – tvoří výjimku z náboženství i z kanunu, nezakazují se, 4) zkušební manželství – proti náboženství i kanunu
– pokud se chlapec ožení, má založit rodinu, přivést dalšího člena rodiny k práci a dalšího k zachování rodu

4. Shpi, gjâ e prone (Dům, hospodářství, majetek)
Jde o popis práva na majetek, dědictví, hranice pozemků a co je třeba činit, když se nerespektuje.

5. Puna (Práce)
Jde o soupis povinností a práv vesničanů, například společné užívání vody, právo na lov, rybolov, obchod atd. a sankcí za nedodržení zásad.

6. Të dhânunat (Půjčka a dluh)
– existuje pouze půjčka bez úroků, tedy „kolik jsi dal, tolik obdržíš zpět“

7. Fjala e gojës (Dané slovo)
Dané slovo (albánsky besa) je specifický albánský fenomén. Kanun odkazuje i na garanci jeho dodržení, respektive naplnění určité odpovědnosti za jistou věc. Dále popisuje mnoho smluvních dohod založených na tomto principu, například:
– pokud někdo někoho zabije, rodina postiženého mu dá měsíc svobody a jistoty, že se mu nikdo nebude mstít. On buď může oběť vyplatit penězi nebo se ukrýt. Po vypršení lhůty začíná krevní msta.
– právo na krevní mstu vzniká, když někdo poškodí čest někoho jiného – ten má pak právo ho zabít
Tato část implicitně obsahuje pravidla dodržování daného slova a trest za jeho porušení. Zároveň zahrnuje i slib, který může být trojího druhu: 1) „na kámen“, 2) „na kříž“, 3) „na hlavy synů“. Dodržení slibu představuje typicky albánskou národní hodnotu a stalo se námětem literárních zpracování. Na toto téma existuje například pověst Besa e Konstandinit (do češtiny překládáno jako Pověst o mrtvém bratrovi).

8. Ndera (Čest)
Tento oddíl je úzce spjat s předchozím, vychází ze základního principu celého kanunu, a sice, že „všichni lidé jsou si rovni“ a že existuje „duše pro duši a podle Boha z dobrého rodí se zlé a ze zlého dobré“.
– každý má vlastní čest, tzv. „dva prsty cti na svém čele“
– pokud je tato čest uražena, je nutno zaplatit krví a duchovním odpuštěním
– „člověk beze cti a úcty je mrtvý“
Oddíl obsahuje i část věnovanou hostu či příteli: dům Albánce patří Bohu a hostu, kanun stanovuje pravidla chování hospodáře a hosta a sankce, když jsou pravidla porušována; zároveň také ukazuje albánskou pohostinnost. Pokud přijde někdo, kdo je stíhán krevní mstou, je hostitelovou povinností rovněž ho pozdravit a uctít. Pokud se mu na jeho půdě něco stane, bude za něj platit on.

9. Dâmet (Odškodnění)
Tato část popisuje, jak řešit nějaký zločin nebo něčí zlý skutek a způsob platby za ně.

10. Kanuni kundra mbrapshtivet (Způsoby odškodnění)
Zde je komplexně popsán proces krevní msty, kdy na ni vzniká nárok a jak ji lze zastavit. Rovněž popisuje způsoby řešení případů krádeží, vražd a také cenu trestu. Zločiny zde popisované mají ve většině případů spojitost s daným slovem.

11. Kanuni i Pleqnis (Zákony stařešinů)
Rozvíjí předchozí oddíly, stanovuje navíc práva a povinnosti starých lidí v rámci institucí, např. společné shromáždění, kde se vydávají rozhodnutí rodinných klanů, rozsudky a právní rozhodnutí. Popisuje stařešinské zákony, právo vetovat krajovou radu stařešinů, volbu starostů vesnic a existenci jakéhosi lidového výboru, ve kterém je zastoupen vždy jeden muž z každého domu. Kanun právně kodifikuje formy těchto shromáždění.

12. Shlirime e perjashtime (Výjimky)
Popisuje, které subjekty a objekty stojí mimo kanun, např. různé církevní záležitosti či úloha žen, které nemusí platit krev.

Shrnutí

Kanun je všeobecně vnímán jako odraz charakteru albánské společnosti a národní identity Albánců, jejichž mentalita je založena na přísných morálních principech. Část zákoníku je považována za dědictví obyčejových práv Ilyrů, starověkých předchůdců samotných Albánců. Jde o tzv. Zákony Manava Dharmasastra, které tvořily starý právní systém Ilyrů. Tento systém vykazuje jisté podobnosti s některými zvykovými právy severokavkazských národů.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod