Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Iztok Osojnik
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 4/2002


Iztok Osojnik


Aleš Kozár


Iztok Osojnik (narozen 27. 7. 1951, Ljubljana) - básník, spisovatel, esejista, překladatel, malíř, scénograf, dnes ředitel Mezinárodního literárního setkání Vilenica.

V sedmdesátých letech byl členem tzv. Podrealistické skupiny (např. sbírka Sympatický anděl aneb Plivanec na chodníku, 1979), která se snažila vytrhnout soudobou poezii z šedých konvencí také uplatněním surrealistických prvků, beatnických postupů a hovorového jazyka. Druhým zdrojem jeho poetiky je básnický svět Tomaže Šalamuna, také u nás dobře známého mága slovinské poezie posledních desetiletí. Osojnikova sbírka Středoevropský kvartet (1992) pak představuje příklon k postmodernismu, ve svět rozdrobených příběhů, úlomků a střepin tváří, obrysů a intertextových nápovědí. V dalších sbírkách rozvíjí tuto poetiku, četné jsou motivy vzpomínek na cizí města a země, které se však stávají svébytně modulovaným světem, sestaveným z křivých zrcadel jako odraz z celistvosti vytěsněného já. Svět konkrétních subjektivních prožitků je roztáčen v kvapící kaleidoskop jen okamžik ulpívajících myšlenek, asociací, obrazů i satirických glos.

Osojnik napsal celkem 15 básnických sbírek, z nichž uveďme ty z posledních let; jsou to Tesaný kámen (cena Simona Jenka, 1995), Pohlednice pro Darju (1996, Veroničina cena) či Spleen Berlína (1999). Dále je autorem tří románů, publikoval též v angličtině nebo japonštině.

Vybrané texty jsou ze sbírky milostné lyriky Pohlednice pro Darju (1996) a nejnovější sbírky Temný červenec (2001).


Kdysi v Praze
Člověk-živý obsah slov

Vášeň- boží zázrak. Klíč k temné
Straně světa. Zrození věčnosti
Živý vítr v hnízdech tvarů, tváří a
Pohybů těla. A byť existuje jen jako

Nepatrný pohyb obočí, neobvyklá oblina
Těla, nataženého přes nízkou kleč,
Náhlá proměna světla v překvapené
Zorničce nebo krákání opuštěné vrány

Nad lesem bez konce či horou
Zasněženou. Rozechvělá nozdra samice,
Která na vrcholu vykřikne přemírou rozkoše.

A hluboká noc vně chápání, která zvuky
mění v jiskry života. A uvnitř
mlčícího vesmíru se pohne kapka živého
obsahu slov, jindy zadumaná, udivená...


Mysterium čtení

Na první dotyk se mušle v písku
otevře a ty se zarazíš údivem:
Pohleď, i on zná ty cihlové stavby,
tajemná orákula a živou řeč!

Avšak člověk, který to napsal,
už kdysi dávno odešel a zapomněl na čas,
který se teď vrátil. Na mušle a stopy
na břehu, zanechané a lemované pískem.

Na břeh tě přilákal křik holubů.
A při sbírání mušlí tě nečekaně
zastihl déšť. Ale tobě to nevadí.
Vždyť sotva dýcháš vzrušením.

Ohlodanou stopu v písku pomalu plní moře.
Což člověk, který položil mušli zpět do písku
a odešel, věděl, že v tobě ožije,
co on sám nikdy nepoznal?


Zrození

Cypřiš.
Modravý anděl vstává z rosy.
Kučeravou hlavičku ospalou pozvedne
vlhké bříško z šálku noci.

Zlatovlasá pohádka.
brouček. hebká kočka protáhne
pod kožíškem svalnatý bok,
připravena v každé chvíli na divoký skok do života.

zrozena v upocené, slané pěně. v nahém
vzduchu, ve víru ranního chladu,
jiskřícíma očkama mžourá do světa okolo.

Meruňka. cesta a cíl,
odhalený v anonymitě. milé kotě,
princezno má. a uskutečněné dalekosáhlé mé sny.


Istanbul

Veliká kavárna jako celý svět, kde všechno
míjí v minutách a staletí přetrvává totéž.
pečené ryby, sarma, papriky a káva
ve starodávném paláci chladím vzpomínky čajem.

Holubi piští nad tankery. do kýče
ztepané zlato. a lustry z čech
cinkají ve středomořském větříku, bospor se
leskne ve slunci. kamkoli se ohlédnu, my dva.

Na dně, mezi vykořisťovanými dětmi. nebo
vysoko nahoře, kde minarety, památníky
univerzálního zločinu, protínají nebe.

Jsi měsíční záře, jež se rozlévá po hemžícím se orientu.
oživující mrazení. protáhlá melodie. větvoví.
a já? Já… jsem… tajemné kořeny.


Origenés (Hexampla LXX)

Když na dně veliké samoty
sestoupí mlčící k Bohu…

Nepochopitelné je člověku
Tajemství meditace.

Pohleď, ten, který povstal z modlitby,
Už není ani křesťan,
Ani pohan,
Ani černý, ani bílý.

Sestoupil z hory, ale nemusí říkat,
Ani kde byl,
Ani kým je.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod