Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Litevské elegie
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 6/2003


Litevské elegie


Natálie Narandžičová


Žaluji. Žaluji žal této země, která mi není lhostejná. Přišla zima, potichu, po krůčcích, ale tady je pěkně horko. Prezident je nechtěný, příliš okatě se spřahává s ruskou mafií a parlament se jej snaží odstranit. Těžko říci, kdo není zkorumpovaný, každý kope za někoho, ale to kdekoli jinde, v Česku, v Německu, v Británii, v USA, také, jenže to není tolik na očích. Malá země, to je něco jako vesnice. Každý o všem a o všech ví, ale nikdo nic neudělá, právě proto, že každý o všech a o všem všechno ví.

Paksas to ale přehnal. Napřed dá litevské občanství svému ruskému donorovi, pak se snaží odstranit policejního prezidenta tak okatě, až demonstrující házeli toaletní papíry na jeho palác a křičeli, že stejně vědí, co před svým zvolením slíbil kaunaské mafii.

A nakonec tajemné nahrávky, které ho kompromitují jako spiklence ruské a ukrajinské mafie a o nichž se veřejně šušká, že pocházejí ze zahraničních zdrojů, prý od dobrého přítele a velkého bratra. Kterého, se lze jenom dohadovat. Parlament vyšetřuje, prezident možná přijde o svůj královský post.

Nedaleko prezidentského paláce je Katedrální náměstí a na něm se již několik let za pomoci peněžních darů Litvoameričanů buduje Valdovu rumai – Královský palác. Litevci nemají hrady, nemají zámky, i slavné Trakai si museli znovu postavit. Honosné sídlo bude připomínat doby zašlé slávy, kdy Litvě vládli rytíři ve zbrani i mravech. Či ne?

Je možné, že je to vše jenom naše představa, že se časy vůbec nezměnily a vládcové byli vždy úplně stejní. Hrdinové, zbabělci, intrikáni, zruční obchodníci, pleticháři, hlupáci, naivkové, mudrci, mudrlanti i chytrolíni.

Šla jsem právě na poštu odeslat první várku vánočních pozdravů, když mě zastavil vysoký pohledný mladý muž s plnovousem. Začal mi ale místo lichotek a komplimentů vykládat, že prezidenta očerňují a zda bych nepodepsala petici na jeho podporu. Myslela jsem, že špatně rozumím a požádala jsem ho, aby mi to ještě jednou zopakoval. Opravdu jsem se nemýlila. Mít tak fotoaparát, požádám ho o snímek a o autogram. Z pohledu tisku to totiž vypadá, že Paksas žádnou podporu nemá.

V sobotu jsem šla na Radnici odpracovat svůj díl na Vánočním bazaru, jehož výtěžek půjde na charitativní účely. Rozložila jsem své dobré české domácí cukroví, povídala si s paní velvyslancovou a ejhle! televizní kamery se zabořily do našeho rohu. Vplula žena nesmírné krásy, vysoká, štíhlá, elegantní, samotná paní Paksiené, která pak dvě hodiny prodávala vlastnoručně upečené perníkové panáky s růžovou a zelenkavou polevou. Lidé se u jejího koutku tlačili, podávali jí ruce, usmívali se na ni, jako by byli celí očarovaní. A já jsem si v tu chvíli myslela přesně to, co si myslel ten tísnící se dav před křehkým pultíkem s vánočním zbožím. Prezident, který má takovouhle manželku, přece nemůže být odvolán.

Zatímco u nás doma už jistojistě na ulicích prodávali svařené víno a horké kaštany a cídili kádě pro kapříky, atmosféra ve Vilniusu houstla. Moje kamarádka Jurgita mi říká, jak se stydí za to, co se v posledním roce v Litvě děje. Posune si zamlžené brýle – máme shodný počet dioptrií – do svých blonďatých krátce střižených vlasů a povzdechne si, jaké to bylo, když studovala ve Švédsku. Jurgita je moc chytrá holka, která umí pět jazyků, a tak je pochopitelné, že pro politiky mladé demokracie je těžké jejím nárokům dostát.

Je mi trochu smutno a nevím, co říci. Vzpomenu si na svou milovanou vlast a na to, kdo mě zastupuje v parlamentu. Není za co se stydět. Tohle je demokracie, se svým podsvětím i světlem, s výmoly na cestě i se zklamáním, které občas přináší. My na to jen nejsme zvyklí. A tak žaluji. Žaluji za tu bolest, kterou musím celý život nosit, za ten náklad, který musím odtáhnout za rozhodnutí, která učinili lidé, jejichž hroby a jména jsou dnes už zapomenuty. Veselé Vánoce, Litvo!





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod