Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Jaká bude nová ruská cesta?
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 2/2004


Jaká bude nová ruská cesta?


Tomáš Lipták


V Rusku proběhly 14. března prezidentské volby. Předvolební průzkumy se vzácně shodovaly a předpovídaly vysokou voličskou podporu úřadujícímu prezidentovi. Putin nakonec skutečně zvítězil. Hlasovalo pro něj 71,22 % zúčastněných voličů, což bylo podle Centrální volební komise téměř 49 milionů obyvatel. Žádné překvapení se tedy nekonalo.

Druhý skončil komunista Nikolaj Charitonov s 13,74 %. Tento kandidát, který hraje druhé housle v orchestru komunistické strany řízené Gennadijem Zjuganovem, se proslavil mj. svojí aktivitou za znovuvztyčení sochy Felixe Dzeržinského na nechvalně známé Ljubljance v Moskvě (pomník zakladateli Čeky, který stál před budovou KGB, dnes FSB, byl odstraněn v roce 1991). Šéf komunistů Zjuganov se rozhodl nekandidovat, protože to ve státě, kde “nejsou normální podmínky pro politickou soutěž”, nemělo smysl. Tento výrok z úst komunisty, jehož strana prosazuje podobné praktiky přímo programově, však charakterizuje celkovou volební atmosféru. Mnozí lidé v Rusku cítili, že jít volit vlastně nemá smysl, protože o výsledku je předem rozhodnuto. Ostatně státem kontrolovaná média, především televize, která upřednostňovala Putina během celé volební kampaně, je v tomto přesvědčení jen utvrdila. Putin tuto náladu dobře vycítil a malé volební účasti se pochopitelně obával, proto těsně před volbami (11. března) vystoupil ve státní televizi ORT s prohlášením, že volby jsou důležité a že je potřeba se jich zúčastnit, protože “jsou jedinečnou možností ovlivnit kurs událostí v naší zemi”. Nakonec “přesvědčil” asi 64,3 % obyvatel.

Většina nezávislých organizací zabývajících se monitoringem Ruska, a to jak zahraničních, tak domácích, je od posledních voleb do Dumy v prosinci minulého roku k situaci na ruské politické scéně značně kritická. Kupříkladu organizace Freedom House snížila ve své výroční zprávě Nations in Transit – A report on the Russian Federation za rok 2004 svůj rating hodnotící nezávislá média a svobodu slova z 5,5 na 5,75 (stupnice: 1 nejlepší, 7 nejhorší). Po volbách, kdy kritika vyvrcholila, přešel Putin do protiútoku a hned 15. března vzkázal do USA, že i země s vyspělými demokraciemi mají s demokracií jisté problémy, a to včetně volebního procesu. “Před čtyřmi lety se nám naskytl pohled na to, jak americký volební systém funkčně selhal,” řekl doslova. Vysokou volební podporu Putinovi zpochybňuje i kandidát, ze kterého měl Kreml největší strach – Sergej Glazjev. Ten obsadil celkově třetí místo s 4,11 % a Moskvu obvinil z manipulace voleb. Podle agentury REGNUM Glazjev 15. března uvedl: “Hlavním rysem těchto voleb je, že ukazatele podpory Vladimira Putina byly nižší na těch volebních okrscích, kde pracovali naši pozorovatelé”.

Podle volebních výsledků v jednotlivých krajích by se mohlo zdát, že na periferii je Putin populárnější než v tradičních centrech moci – Sankt Petěrburgu a Moskvě. Lidé z okrajových republik federace hlasovali následovně: z celého Ruska je Putin nejoblíbenější v Ingušsku (98,18 %!), následují Kabardsko-Balkarsko (96,49 %) a Dagestán (94,61 %). V těchto vzdálených oblastech, které je nepoměrně složitější  řídit z centra, se však tradičně vyskytuje častější tendence k manipulaci politického života, což se projevuje především dosazováním prokremelských kandidátů do čela státních orgánů. Lze tedy předpokládat, že volby v těchto oblastech byly silně zmanipulované. V této souvislosti se hodí připomenout údajný Stalinův výrok, že ani tak nejde o to, kdo volí, jako kdo to počítá. Konkrétně je velmi nepravděpodobné, že v Čečensku, které se za posledních deset let nedočkalo od Moskvy ničeho dobrého, by pro Putina, jenž rozpoutal druhou čečenskou válku, hlasovalo 92,34 % voličů. Pro srovnání – v Sankt Petěrburgu získal Putin 75,12 % hlasů a v Moskvě jen 68,61 %. Zdá se, že daleko spíše odpovídá realitě výsledek voleb v Moskvě, což je pravděpodobně dáno i množstvím nezávislých pozorovatelů.

V hlavním městě Ruska, kde se lidé těší asi nejvíce jistým ekonomickým a demokratickým výhodám, se na druhém místě překvapivě umístil asi největší Putinův kritik – Irina Chakamada (8,2 %).

Centralizace moci je principem, který je v ruské historii přítomen po staletí a je možné předpokládat, že politické centrum největšího státu na světě – Moskva nebude ještě dlouho postupovat jinak. Manipulace voleb v některých oblastech je rozhodně krokem k této centralizaci, což je pochopitelně nepřípustné. Někteří politologové proto mluví o Putinovi jako o carovi, někdy jako o laskavém carovi. Určité paralely je snad možné najít. Kupříkladu car Ivan IV. Hrozný potlačoval práva vyšší šlechtické vrstvy – bojarů tím, že reguloval jejich přístup k majetku. Až nápadně to připomíná praktiky prezidenta Putina, a to nejen v případě Michaila Chodorkovského, ale i v případě ostatních tzv. oligarchů, kteří jsou udržováni ve strachu a poslušnosti, protože mohou přijít nejen o majetek, ale také o svobodu.

Co však skutečně výsledek ruských voleb znamená? Znovuzvolení dává Putinovi možnost pokračovat v reformách, jak se sám vyjádřil. Znamená to, že má volné ruce především díky poměrně vysoké veřejné podpoře, i když ve skutečnosti zřejmě nižší než 70 %. Jaké ale budou tyto další reformy? Jakou cestou se Rusko vydá? Poněkud zjednodušeně se dá říct, že Putin má dvě možnosti. První cesta je cestou reforem, tedy pokračování v demokratizaci společnosti, otevírání trhu, integraci do světových organizací a ekonomických struktur, budování občanské společnosti. Druhá varianta takzvané ruské cesty je obrácena k minulosti a dala by se nazvat “carskou cestou”. Podobná strategie vládnutí by se projevovala především tendencí k vytvoření silných centrálních struktur obsazených úzkým kruhem snadno odvolatelných “technokratů”, kteří by zemi řídili. Prezidentský úřad by se předával následníkům a volbami by se toto rozhodnutí jen formálně potvrzovalo. Vzpomeňme, jak přišel k moci Putin.

V současném Putinově vládnutí vidíme atributy obou zmíněných cest. Na jedné straně vede Rusko, a to i přes odpor lokálního průmyslu, do Světové obchodní organizace (WTO), nechává zavádět nové zákony (např. zákon o leasingu, či hypotečním úvěru), což jsou mimořádné ekonomické stimuly, na druhou stranu nepřímo zpochybnil výsledky privatizace, udusil vznik nezávislého zpravodajství státní kontrolou klíčových médií (příklad za všechny – stanice NTV), buduje nový kult vojáka, který transformuje, zatím úspěšně, do nacionalistické koncepce znovuobrození velikosti Ruské říše.

Nová ruská cesta bude s největší pravděpodobností zase tou starou zablácenou stezkou, po které se už nejednou šlo. Tato, dá se říci, třetí cesta, je ovšem tou nejhorší variantou, protože kombinuje principy nesourodé povahy. V oblasti ekonomické budou v Rusku skutečně probíhat nadále reformy, což ovšem neznamená, že se situace výrazně zlepší, spíše se stabilizuje. Především v ekonomickém směru Rusko nadále čeká izolace (Evropská unie o Rusko nestojí, což ostatně platí i opačně). Nová však bude takzvaná nacionální strategie, jejíž příznivci jsou nejen v silových strukturách státu, ale také v Kremlu a mezi vlivnými politickými poradci (např. Stanislav Belkovskij, bývalý ředitel Rady pro národní strategii, jehož koncepce národního projektu byla zveřejněna v Komsomolské pravdě dne 19. ledna 2004). Jde o projekt znovuobrození národní identity, postavené na roli Ruska jako armádní supervelmoci. Tento proces se již začal projevovat zmíněným novým kultem vojáka, obnoveným zbrojním programem, ale i nedávnými rozsáhlými vojenskými manévry.

Národní identita, kterou Putin nabízí, je většinou postupně přijímána a je velmi pravděpodobné, že Rusové vymění ekonomický blahobyt za znovunabytou velmocenskou identitu a “pořádek” v zemi, do kterého se bez větších problémů budou dát zahrnout i represivní opatření proti větším projevům nespokojenosti.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod