Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Vídeňská slavistika chápe inovaci jako trvalý úkol
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 2/2006


Vídeňská slavistika chápe inovaci jako trvalý úkol


Rozhovor s prof. Stefanem Michaelem Newerklou – ředitelem vídeňské slavistiky

Anežka Kindlerová


Vídeňská univerzita je tradičně spjata s historicko-srovnávací slavistikou. V minulosti zde působily vý­znamné osobnosti světové slavistiky a další se zde vzdě­lávaly, než se jimi staly. Od října roku 2005 v čele Ústavu slavistiky stojí mladý, teprve čtyřiatřicetiletý slavista, profesor Stefan Mi­chael Newerkla. Rodák z dolnorakouské Světlé vystu­doval ve Vídni slavistiku, anglistiku a amerikanistiku. Podle vlastních slov se specializuje zvláště na jazykovědu západo­slo­vanských jazyků, především češtiny a slovenštiny, na školství a výuku cizích jazyků v habsburské monarchii a na národní obrození v českých zemích. Tím však jeho vědecký zájem zdaleka nekončí.

Mohl byste krátce představit vídeňskou sla­vistiku?

Možná to leckoho překvapí, ale vídeňský Ústav slavistiky je z celosvětové perspektivy v současnosti největším výzkumným a výukovým pracovištěm pro slovanské ja­zyky, literatury a kultury. Přibližně srovnatelnou šíři výzkumu a výuky mají dnes už jenom obdobné ústavy na Humboldtově univerzitě v Berlíně a především na Lomonosově univerzitě v Moskvě. V zimním semestru 2005/06 se na vídeňské slavistice staralo přibližně 65 pracovníků o více než 1450 studentů. Z nich skoro polovina studovala ruštinu, na druhém místě bylo 255 studentů s oborem bosenština/chorvatština/srbština a na třetím skoro 180 studentů s oborem čeština. V po­předí zájmu vídeňských slavistů stojí výzkum jazykových, li­te­rárních a kulturně historických kontaktů, slovanská dialektologie, včetně chorvatštiny v Burgenlandu a slo­vinštiny v Korutanech, slovanská medievistika a obecně diachronie. Vídeňská slavistika má díky tomuto zaměření svůj mezinárodně nezaměnitelný profil. Náš ústav se v Rakousku i v cizině těší velké vážnosti právě díky své tematické šíři ve všech oblastech slovanské filologie a v některých z nich patří ke světové špičce. Samozřejmě se ve Vídni nadále pěstuje i tradičně silná historická a srovnávací jazykověda, stejně jako dějiny slovanských spisovných jazyků. Pracuje se zde však také intenzivně v oborech, které nejsou mezinárodně a hlavně v jazykově německém prostoru na univerzitách příliš zastoupeny – jde především o bulharistiku, balka­nologii, ukrajinistiku, slovakistiku a bohemistiku.

Jaké obory tedy vídeňská slavistika nabízí?

V praxi nabízíme diplomové a učitelské obory. Mezi diplomové patří ruština, ukrajinština, polština, čeština, slo­venština, slovinština, bosenština/chorvatština/srb­ština, bulharština a od roku 2007 to bude i obecná sla­vistika. Učitelské obory jsou ruština, čeština, bo­sen­ština/chorvatština/srbština, slovinština a od roku 2007 i polština a slovenština. V rámci těchto oborů klademe důraz na vzdělání v oblastech kontaktní lingvistika a sociolingvistika, slovanské literatury ve srovnání s ji­nými literaturami a se zřetelem k německy psané literatuře, slovanská dialektologie, již zmiňovaná medievistika včetně praslovanštiny, slovanský substrát v Rakousku, srovnávací slovanská jazykověda a dějiny slovanských spisovných jazyků. Již tradičně přikládáme velký význam historickému zaměření studií, aniž by se zanedbávaly jejich synchronní komponenty v oblastech jazykovědy, li­terární vědy a areálové a kulturní vědy. Takže nám jde o to, aby naši studenti zaprvé nabyli vědeckých poznatků o slovanských jazycích a literaturách v dějinách a v sou­časnosti s jejich interními a externími spojeními, zadruhé získali vědecké poznatky o kultuře a společnosti v slovanském prostoru, zatřetí jde o znalosti přístupů a metod, jimiž se dají tyto oblasti zpracovat, začtvrté by měli aktivně a pasivně ovládat minimálně dva slovanské jazyky a konečně v rámci učitelských oborů by měli získat i dodatečné pedagogické a didaktické znalosti.

Co vlastně vede Rakušany ke studiu slavistiky?

V ústavu nevedeme žádnou evidenci, zda mají naši stu­denti rakouské občanství. Je však na první pohled jasné, že naši studenti mají různá zázemí. Vídeň je velmi pestrá, žije tu mnoho Slovanů – Rusů, Ukrajinců, Poláků, skoro 130 000 Srbů a tak dále, takže u nás studuje také velký počet potomků těchto skupin. Také zde máme naše slo­vanské menšiny – Čechy a Slováky ve Vídni, Chorvaty v Burgenlandu a Slovince v Korutanech. Jsou tu studenti ze smíšených manželství, studenti z Německa, z jiných evropských zemí a s jinými mateřskými jazyky jako třeba maďarštinou, turečtinou, italštinou, řečtinou. Studují u nás i čeští a slovenští studenti, kteří každý den do­jíž­ději ze Znojma, z Mikulova, z Malacek, z Trnavy anebo z Bratislavy, dále Slovenky, které pracují ve Vídni jako zdravotní sestry, babysitterky nebo číšnice a absolvují u nás studium slovenštiny. Existují však samozřejmě i Rakušané s němčinou jako svou materštinou; i tato sku­pina je ale velmi nehomogenní – někteří už mají maturitu z jednoho slovanského jazyka, někteří měli několik let slovanský jazyk jako volitelný předmět na svých ško­lách, některým se nedostalo žádného předběžného vzdělání, zato mají partnery se slovanským pozadím anebo jsou prostě zamilovaní do slovanského prostředí.

Takže stejně pestré jako zázemí našich studentů jsou i jejich motivace proč studovat. Někteří ještě hledají svoji slovanskou identitu, pro některé jsme kouskem do­mova, jiní se chtějí zdokonalit ve svých mateřštinách, další potřebují studentské vízum, jiní zase chtějí rakouský diplom, někteří jsou naprosto zamilovaní do všeho slovanského anebo jen do konkrétní osoby, jiní očekávají atraktivní studium v rodinné atmosféře, které jim dokonce poskytuje různé šance na trhu práce, a jsou studenti, kteří mají opravdu vědecký zájem o slovanské jazyky, literatury a kultury. Naším nelehkým úkolem je tuto skupinu identifikovat a podporovat, zároveň však i jiným studentům pokud možno dát to, co od nás oče­kávají, a možná ještě něco navíc.

Je rakouský student, kterému chybí klasické stře­do­školské vzdělání a který má ve srovnání se slovanskými studenty tu nevýhodu, že si jazyk musí nejprve dobře osvojit, schopen adekvátně zvládnout historicko-srov­návací studium slovanských jazyků?

Samozřejmě ne každý student, kterému chybí klasické středoškolské vzdělání, je schopen adekvátně zvládnout studium slovanských jazyků, stejně jako ne každý student, který toto vzdělání má. Nadání jsou různá, je však fakt, že studenti, kteří dodělali latinu a řečtinu teprve na univerzitě, mají ze začátku více problémů než studenti s klasickým vzděláním z humanitních gymnázií. Ve Vídni proto platí, že každý student, který chce studovat slovanské jazyky, musí absolvovat aspoň latinu na univerzitě, pokud ji na střední škole neměl.

Jaké je praktické uplatnění absolventů vídeňských sla­vistických oborů?

Po ukončení studií se naši studenti uplatní ve všech povoláních, která předpokládají širší a hlubší poro­zu­mění slovanským jazykům, literaturám a jejich kultu­rám a společnostem. Jen nejmenší část zůstane ve vědě; vět­šinu absolventů, kteří podle svých představ kom­binují studium slavistiky s jinými obory, najdeme v ne­vědeckých oblastech – pracují třeba v nakladatelstvích, v televizi a médiích, v kulturním ma­nagementu, jako uči­telé na různých školách, dále na­jdou své uplatnění v různých podnicích, v bankách a v diplomatických službách. K našim absolventům patří ně­kolik prominentů – absolventkou našeho ústavu je i sou­časná rakouská velvyslankyně v České republice, man­želka bývalého pre­zidenta Rakouské republiky Margot Klestil-Löffler.

Co přivedlo ke studiu slovanských jazyků vás? Co jste vystudoval a na co se konkrétně specializujete?

Přivedla mě k tomu božská prozřetelnost, ale mám i se­kulární verzi. Vyrostl jsem na hranicích s Čechami, Československo mě lákalo od dětství, hlavně i z toho dů­vodu, že ta hranice byla i pro nás něco jako konec světa. Už na základní škole jsem přemýšlel o tom, že bych si jednou mohl vzít „Českoslovenku“, což se mi i podařilo – mám nyní českého tchána a slovenskou „svokru“. Ruš­tinu jsem měl už ve škole, moje humanitní gymnázium v dolnorakouské Světlé mělo partnerství se školou teh­dejšího sovětského velvyslanectví ve Vídni, takže jsme měli vedle latiny, řečtiny, angličtiny a francouzštiny také ruštinu. Cestovali jsme do Moskvy a Leningradu, kde jsme se také spřátelili se žáky v našem věku. Maturoval jsem mimojiné i z ruštiny a na maturitní cestu jsem odjel do Prahy, kde jsem se tehdy domluvil ještě rusky. V Ma­riánských Lázních jsem potom absolvoval měsíční letní kurz ÚJOP UK. To nejlepší z bývalého Československa jsem potom importoval do Vídně, tedy svoji manželku. Z tohoto důvodu jsem raději začal studovat slavistiku se zaměřením na západoslovanské jazyky a ne ruštinu.

Slavistika se neustále formuje a koncept studia se mění. Jak byste charakterizoval proces, kterým si vídeňská slavistika prošla od svého vzniku?

To bych Vám musel nadiktovat celou monografii, po­ně­vadž dějiny a proměny vídeňské slavistiky jsou v pod­statě důležitou součastí světových dějin slavistiky vůbec. Byla sice založena až v roce 1849, ale v podstatě celý příběh začal už mnohem dříve. V druhé polovině 18. století tu velehradský rodák Josef Valentin Zlobický vypracoval návrh studia slovanských jazyků na základě češtiny, pro něž měl být na univerzitě zřízen Slovanský institut. To mu sice Marie Terezie nepovolila, ale v říjnu 1775 mohl Zlobický nastoupit na Vídeňské univerzitě jako světově první univerzitní učitel českého jazyka a literatury. Byl to právě jeho návrh studia slovanských jazyků na základě češtiny, který se stal závazným i při zavádění románských jazyků a který se natrvalo zařadil do dějin filologie jako první univerzitní studijní program slavistiky a jako vzor pro studium živých jazyků.

Dále pomyslete na osobnosti, které ve Vídni po všechna ta léta působili; jejich jména mluví sama za sebe, byli mezi nimi např. Jan Nepomuk Norbert Hromádko, Alois Vojtěch Šembera, Franc Miklošič, Julius Fejfalík, Vat­roslav Jagić, Konstantin Jireček, František Pastrnek, Milan Rešetar, Jaroslav Sutnar, Nikolaj Trubeckoj, Ferdinand Liewehr, Franz Zagiba, Josip Hamm, František Václav Mareš, Günther Wytrzens a mnozí další.

V posledních desetiletích jde především o prudký roz­voj a růst ústavu; znásobil se počet jak studentů, tak pra­covníků, přibyly katedry, obory se silněji diferenco­valy, přestěhovali jsme se do nových prostor v univerzitním kampusu... Takže současná vídeňská slavistika chápe neustálou inovaci jako trvalý úkol. Řídí se přitom pre­mi­sami, že musí přihlížet i k dynamickému vývoji po­ža­davků na svoje absolventy a že nekonečnost tohoto úkolu je inherentní. Několik vyznamenání v rámci prog­ramu “inovace ve výuce” potvrzuje i didaktickou úroveň a vysoký inovační potenciál jednotlivých oborů našeho institutu.

V akademickém roce 2007/8 se podle evropských norem otevřou vedle magisterských i bakalářská slavistická studia. Může si rakouský student za tři roky plně osvojit studovaný jazyk, literaturu a kulturu?

Plně osvojit si to nemůžeme ani za pět a více let, vždyť ani rodilí mluvčí to prakticky nedokážou za celý život, vždy zůstanou nějaké rezervy. Jde o celoživotní proces, který my učitelé můžeme jen podpořit tím, že stu­dentům poskytujeme vědecko-filologickou vý­zbroj, ná­stroje, je­jichž pomocí se mohou potom sami vzdělávat dále. Bakalářské studium pro naše studenty atraktivní není, nemá zatím prestiž, protože každé studium, které jde do hloubky, potřebuje čas. Celou tuto strukturu zavedeme hlavně proto, abychom z našich statistik mohli škrtnout velký počet studentů, kteří studium dříve natrvalo pře­rušili. Budeme mít více absolventů, ale neděláme si iluzi, že by se tím zvýšila jejich úroveň. Není to náš nápad, z vlastní vůle bychom tyto struktury nikdy nezavedli.

Některé slavistické ústavy, třeba v Praze, mění koncepci studia. Částečně se odklo­nily od historicko-srovnáva­cího směru a zaměřily se spíše prakticky. Jak může tato koncepce studium sla­vistiky ovlivnit?

Konkrétní koncepci pražské slavistiky zatím neznám, tak se k ní nemohu vyjádřit. Mohu proto jen obecně konstatovat, že každý odklon od filologického studia slavistiky vidím s velkou skepsí. Důležitá je při všech změnách a reformách především historická souvislost. To stále zdůrazňoval i předčasně zesnulý Alexandr Stich, když řekl, že s překvapením zjišťuje, jak mladí odborníci, studenti filozofických a pedagogic­kých fakult, soustřeďují v naprosté převaze svůj niterný, ži­votní zájem na to, co není starší jednoho století. Varoval, že jestli tato fascinace přítomností a pouze včerejší mi­nulostí přesáhne jisté proporce, hrozí, že bude poru­šeno obecné vědomí souvislostí. Vědec, ať už student nebo učitel, který nemá pevný a objektivní prožitek toho, co předcházelo, bo­hu­žel neřekne mnoho podstatného.

Jak vidíte budoucnost slavistiky nejen ve Vídni?

Pozitivně, i když v Německu a jinde méně než ve Vídni. Musíme se totiž konečně vzdát zdůrazňování materia­listického myšlení a zatlačování duchovních hod­not. Dů­ležité je především hledání cest k poznání. Ne­můžeme holdovat vzdělání, které chce na základě chybně pojaté pedagogiky šetřit dorůstající mládež. Mu­síme na naše chráněnce naopak klást opravdové po­ža­davky, a tak jim otevřít bránu do světa a smyslu slovesné kultury a je­jího jazykového podkladu. Ztuhlost nebo úz­­ko­prsost in­te­lektuálů, kteří pro pohodlí zradili své dávné ideály, je už k nevydržení, selhání evropských elit ná­padné. Na počátku, a to na počátku každého z nás, ne­bylo jmění, ale Slovo, Slovo do světa stvoření. Právě to nám může odhalovat i správně pojatá slovanská filologie. Na ví­deňské slavistice se jí snažíme dostát každý den.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod