Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Jak je teď v Bělehradě?
/bannery/banner_1-2017_1.png./bannery/banner_1-2017_1.png
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 4/2002


Jak je teď v Bělehradě?


Milena Gvozdenović


Jestliže jste obyvatelem Bělehradu a nějakou náhodou jste se dostali do nejvyššího levelu supertěžké hry «dostáváme vízum», to jest podařilo se vám vypadnout ze země, následuje tato typická otázka od jakéhokoliv nového zahraničního známého. "Jak je teď v Bělehradě?"

Není to nic v porovnání s těžkostmi vymyslet pro úředníky skutečně dobrý důvod proč chci vycestovat (protože turistická viza téměř neexistují), s měsíci shánění dokumentů a několika dny čekání ve frontě před některou z ambasád. Klidně na tu otázku odpovím, stejně je to jen tak kvůli zachování dekóra. "Dobře," odpovídá Bělehraďan. Cizinec se na něj nevěřícně dívá, jako kdyby na tom bylo něco podezřelého. No tak, prosím tě, jenom tak "dobře". To je nesmysl, aby bylo dobře. Řekni nějakou pikantní historku. Musí být něco, totiž, už nějakou dobu nejste ve zprávách. Něco se chystá, že jo? Máš něco v rukávu, jasně. No tak, povídej, nikdy jsem se neseznámil s nikým z Bělehradu.

Bělehraďan se tajemně usmívá, snaží se, aby mu mírně zablýskaly oči, aby působil uvolněně, ležérně, sebevědomě. No tak, už jsem tě konečně přesvědčil? Tak skončeme ten rozhovor.

Ostatně, co je v Bělehradě? Co jak je? Tak zobecňující otázka, že je až nesmyslná. Počasí? Televizní program? Holky? Podmínky pro pěstování tropických rostlin?

Jako když se tě někdo na ulici zeptá "Jak se máš?", ty odpovíš "Dobře," protože se to tak říká a ty nemáš v úmyslu vytahovat osobní záležitosti na ulici. Koneckonců, ani tvůj protějšek neobrátil kapsy naruby před tím, než položil otázku.

Tohle září pozoruji Bělehrad a snažím se vidět JAK V NĚM JE? CO DĚLAJÍ LIDÉ? CO SE VLASTNĚ DĚJE? Bělehraďané se vrátili z dovolené. Studenti se učí na zkoušky, školáci vyrazili do škol, kdo pracuje, pracuje (bez práce nejsou koláče). Ale ve skutečnosti jsou kavárny plné lidí. Člověk by si pomyslel, že nikdo nic nedělá. Dívky jsou skvěle oblečené, s letní blýskavou šminkou. Muži jako vždy trochu méně mysleli na svůj vzhled. Tady je cool sledovat všechny možné kolektivní sporty, pivo je povinné (následuje pivní mozůlek).

Momentálně se sleduje mistrovství světa v košíkové v Indianopolisu. Národ je vzhůru před televizory každou noc, kvůli časovému rozdílu. Čtvrtfinálové utkání Amerika – Jugoslávie se hrálo ve 3 ráno v noci ze čtvrtka na pátek a můj přítel se například díval na zápas v práci, protože měl noční. Jedna parta hrála basket venku přes noc, a tak vydrželi do tří do rána. Bratr se mě starostlivě zeptal: "Ale počkej, kdyby se hrálo přes den, tak by ses určitě dívala?" Takže si oddechl, ale pořád nemohl uvěřit tomu, že nechci vstát ve tři ráno a nervovat se se zbytkem národa. Probudil mě řev jako kdyby mi někdo přenesl postel na tribunu. Bratr vletěl do mého pokoje a objímali jsme se. Porazili jsme Ameriku. Na Náměstí republiky, v centru města, začala oslava trvající až do rána. Já jsem ležela v posteli a poslouchala hluk zvenčí se třemi paralelními myšlenkami v hlavě.

Kruci, snad to ty Amíky moc nenaštve. Aby nám sem teď nehvízdli nějakou explodující gratulaci. Snad se ten, co mačká knoflík, nedíval na zápas. Totiž, mě děsí, že americká ambasáda nebyla obnovená od konce bombardování v roce 1999. Pořád na ní jsou grafiti. To jako ještě není konec?

Za druhé, je trochu ubohé, že je pro nás sport tak důležitý. Opět nám dali chléb a hry a všichni jsou šťastní. Ale zase, sport je prostor k měření sil. To je zdravý boj, a ne ten s ochuzeným uranem z neviditelných letadel.

V druhé oblasti organizované zábavy se očekává zahájení divadelní a koncertní sezóny. Od 5. do 12. září se koná Festival italského filmu. 16. září začíná BITEF, Mezinárodní divadelní festival. Tento festival před válkou předváděl největší jména divadla. Teď... snažíme se. Vždycky se najde něco zajímavého. I v Kinotéce začala sezóna 1. září. Každý den pouštějí tři staré filmy, za nejnižší možnou cenu 80 dinárů (= 1,3 eura).

V Bělehradu chodí každý, kdo chce, do divadla a kina. To je zde ještě pořád levná zábava. Umělci žijí velmi skromně, ale studenti smějí do hlediště zdarma. Stejně tak mladík se slečnou nechodí večer do restaurace, nýbrž nejobvyklejší je návštěva kina. "Je nový film, nepůjdeme do kina?"

Ještě před pár měsíci patřilo video a audio pirátství ke každodennosti. Z videotéky se daly vypůjčit všechny staré filmy libovolného režiséra či nový film, který ještě do kin nedorazil, na velmi zajímavých kopiích (natočených kamerou v nějakém zahraničním kině). Díky pirátství bylo naše obecenstvo velmi vzdělané. Za málo peněz se kupovala všechna cédéčka toho zajímavého týpka, co jsi včera slyšel na mejdanu.

Proto je u nás Tom Waits populárnější než Shakira.

Film a hudba byly vždycky největší okno do světa. Kdo chtěl, mohl se dívat a poslouchat, aby jej poznal. Mnohem víc, než někdo, kdo žije ve svobodné Evropě, ale kvůli práci nemůže cestovat, a v kině mohl vidět Matrix, aniž by věděl, že Matrix shrábl všechnu slávu, která patřila Bladu. A neví, JAK JE V BĚLEHRADĚ.

Proto když se vrátíte ze zahraničí do Bělehradu a přítel se vás ptá "Jak bylo?" a vy mu řeknete "Fenomenálně!", oba se usmějete. On vám věří, protože ví, co myslíte.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod