Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Josef Hlávka v „Jeruzalémě na řece Prut“
/bannery/3-2017.jpg./bannery/3-2017.jpg
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 2/2006


Josef Hlávka v „Jeruzalémě na řece Prut“


Tereza Chlaňová


V dubnu letošního roku putovala z Prahy do ukra­jinských Černovic kopie portrétu Josefa Hlávky od Václava Brožíka. Zástupci Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových vezli tento obraz jako dar na Černovickou ná­rodní univerzitu J. Feďkovyče, kde proběhla konference věnovaná Josefu Hlávkovi. Konference se zde nekonala náhodou, neboť budovy využívané univerzitou navrhl a postavil právě tento architekt, stavitel a mecenáš, jenž měl možnost projevit svůj talent a stavitelské schopnosti přímo zde – v historickém centru Bukoviny.


Jaké byly Hlávkovy životní peripetie a co předcházelo tomu, že se mohl zapsat mezi významné Čechy, kteří přispěli ke kulturnímu rozvoji Ukrajiny? Pro odpo­věď se musíme vrátit více než století zpátky – do roku 1860. Představitelé řecko-pravoslavné církve tehdy po zdlouhavých jednáních do­sáhli toho, že se císař roz­hodl podepsat souhlas se stavbou černovické rezidence řecko-pravoslavných metropolitů Bukoviny a Dalmácie. Ve Vídni v té době začínal až neuvěřitelně úspěšně svou kariéru devětadvacetiletý Josef Hlávka, absolvent pražské techniky a vídeňské Akademie výtvarných umění (1851-54).

Tehdy měl za sebou nejen tříletou studijní cestu po Evropě, vlastní architektonické a stavitelské projekty, praxi u vídeňského stavitele Františka Šebka (který mu při odchodu do penze odkázal celou stavební kancelář), ale i praktickou „zednickou“ zkušenost. Přestože hlavní stavitelské počiny na Hlávku v roce 1860 teprve čekaly (například stavba dvorní opery ve Vídni), měl již tehdy pověst so­lidního stavitele a talentovaného architekta. Jak říká Hlávkův biografista a režisér Pavel Ries, „firma Hlávka – to bylo synonymum solidnosti, nápaditosti, účelnosti a rychlosti. ... Pracovalo se zde ne dobře, ne výborně, ale jen perfektně.“

Nebylo tedy náhodné, že prosba o vypracování plánů pro zamýšlenou černovickou rezidenci byla adresována právě Hlávkovi. Mladý architekt zakázku ještě v témže roce přijal a téměř okamžitě odjel do Černovic. Jeho cesta se ovšem neomezovala pouze na obhlídku budou­cího staveniště; navštívil i starodávné kláštery a kos­tely (Putna, Dragomirna, Suceviţa), v nichž nejenže stu­doval vliv pozdně byzantské chrámové architektury a na­čerpával inspiraci, ale snažil se proniknout i za vnější podobu staveb a pochopit, jak se principy ortodoxní církve promítaly do architektonických forem.


Již pět měsíců po zadání projektu předložil Hlávka první návrhy na rezidenci. Nadšený bukovinský metropolita Hackmann poté Hlávkovi svěřil i vypracování plánů sy­nodní budovy s velkým zasedacím sálem, kněžským se­mi­nářem a ubytovnami pro kněze a řeholníky. V roce 1863 byl projekt na stavbu asi tak o rozloze poloviny Versailles odsouhlasen „Ministerstvem kultu a vyučo­vání“ a potvrzen císařem. Hlávka navíc obdržel nabídku na vedení stavby, kde mohl projevit i svůj nevšední pod­nikatelský talent, což bylo doslova požehnáním pro za­da­vatele. Málokdo by se totiž dokázal vypořádat s ob­tížnými okolnostmi stavby tak jako on.


Bukovina tehdy dalece zaostávala v rozvoji stavitelství za vyspělou Ev­ropou: chyběl nejen materiál (kvalitní cihly, kámen), ale i dělníci a řemeslníci. Hlávka se ovšem obtíží tohoto druhu nezalekl, naopak: aktivoval na nejvyšší míru své mimořádné organizační schopnosti a začal jednat. Zor­ga­nizoval geologické průzkumné expedice po celé Bu­kovině, jež vedly k objevu velikých nalezišť alabastru, mramoru a křemene. Značnou vzdálenost těchto nalezišť od Černovic bravurně vyřešil vlečnou dráhou dle vlastního návrhu. Záhy rovněž vyrostly v okolí Černovic tři nové cihelny. Nedostatek kvalifikované síly vyřešil povoláním třiceti mistrů z Vídně, kteří učili místní dělníky stavařským řemeslům.


Tato důmyslná Hlávkova činnost měla příznivý vliv nejen na rychlé pokračování stavby, ale iniciovala novou éru stavební a řemeslné práce v celé Bukovině. Bohužel Hlávkův dohled netrval až do plného završení stavby (1882), neboť v důsledku nervového přetížení způ­sobeného neustálým cestováním mezi Prahou, Vídní a Černovicemi v roce 1869 ochrnul a byl několik let upou­tán na kolečkové křeslo. Kromě rezidence Hlávka v Čer­novicích po­s­tavil i Arménský kostel, který dnes slouží jako varhanní sál.

Rezidence je jedním z nejvýz­nam­nějších projevů post­roman­tických historizujících tendencí v architektuře Čer­novic. Hlávka se nechal inspirovat velmi růz­norodými zdroji, které ovšem ne­přenášel mechanicky, ale snažil se je harmonicky propojit v souladu s posláním stavby. Pro rezidenci je charakteristická symbióza evropské architektury s byzantským a maurským stylem, ale nalezneme zde i zajímavý otisk buko­vinského lidového umění: různobarevné střešní tašky vytvářejí geometrické vzory připomínající tradiční hu­culské výšivky či dekorace velikonočních kraslic. Dominantou celého areálu je biskupská kaple. Rezidence je celá vystavěna z režných žlutých cihel, červené terakoty a kamene.

Kromě vypracování a řízení projektu se Hlávka postaral i o interiér. V kresbách se projevil jeho smysl pro detail: sám vypracoval podrobné návrhy nábytku, kování, osvět­lení, zábradlí, navrhl rovněž liturgické nádoby, ikono­stas, biskupská roucha, berly atd. Jak se s oblibou uvádí, jen plány, které Hlávka vlastnoručně vypracoval, by za­braly plochu fotbalového hřiště.


Černovická rezidence nám může připomenout pražskou novogotickou porodnici U Apolináře a tato podobnost není náhodná. Plány na stavbu této porodnice vytvořil Hlávka v roce 1862. O jeho tehdejším pracovním nasazení svědčí i to, že obhlídku budoucího staveniště stihl spojit se svatební cestou. Poté s pečlivostí sobě vlastní nastudoval vše, co se tehdy o porodnictví vědělo. Není divu, že se budova řadí mezi nejkvalitněji pojaté stavby tohoto druhu v Evropě. Přestože v evropských městech bylo podle Hlávkových projektů postaveno velké množství rozličných staveb, za vrchol jeho talentu je přesto považována černovická rezidence, což dokazuje i druhá cena, kterou Hlávka za tento projekt získal na světové výstavě v Paříži v roce 1867.


Poté, co zdravotní stav znemožnil Hlávkovi vést dále svou stavební kancelář a vykonávat profesi architekta, uchýlil se na Lužanský zámek, který původně zakoupil pro svou ovdovělou matku. Přestože se v roce 1880 jeho zdravotní stav natolik zlepšil, že mohl opět chodit, ke své původní profesi se již plně nevrátil a započal další životní etapu – „mecenášskou“. Lužanský zámek se postupně stal útočištěm mnoha předních osobností tehdejšího kulturního, vědeckého a politického života. Mnohé z nich Hlávka finančně pod­poroval. V Lužanech vznikl projekt na založení České akademie, na jejíž oficiální zakládací listinu se císař poprvé a naposledy podepsal česky jako František Josef. Hlávka nese značnou zásluhu i na záchraně Karlova mostu pobořeného v roce 1890 povodní. V roce 1904 se v Praze slavnostně otevírají Hlávkovy studentské koleje. A mohli bychom pokračovat.

Zběžný pohled na Hlávkovy mecenášské aktivity by mohl vzbudit dojem, že byl jakýmsi „oslíčkem otřes se“, který na poplácání sype zlaťáky. Opak je ovšem pravdou. Svůj mecenášský program, zaměřený na rozvoj kultury a vzdělání, vykonával s „architektonickou“ přesností a promyšleností. Vrcholem tohoto programu se stala Hlávkova poslední vůle (1904), v níž ustanovil univerzálním dědicem svého majetku nově založené „Nadání“. Přání, jež Hlávka ve své poslední vůli vyslovil, tedy aby „Nejvyšší Vládce nade všemi lidmi a národy vzal ‚Nadání’ toto, jeho úkoly a cíle nejmilostivěji pod nejmocnější Svou ochranu, aby je chránil ode všeho zlého, nedal zahy­nouti jim zkázou”, se splnilo. Nutno dodat, že pečlivý Hlávka své Nadání tak precizně právnicky ošetřil, že ho Pro­zře­telnost zvládla ubránit i před zásahy dvou totalit­ních režimů.

Josef Hlávka zemřel 11. března 1908 v Praze. Zanechal po sobě pohádkový majetek v přepočtu dvou miliard Kč, množství vyprojektovaných a zrealizovaných staveb a rovněž řadu vděčných jednotlivců, kterým pomohl naplnit jejich talent. Černovice obohatil o památku světové úrovně, která se stala architektonickým symbolem města podobně jako jsou Hradčany architektonickou do­minantou Prahy.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod