Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Kam kráčí pražská slavistika?
/bannery/banner_1-2017_1.png./bannery/banner_1-2017_1.png
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 3/2005


Kam kráčí pražská slavistika?



Jak vnímáte současnou situaci pražské slavistiky a jak vidíte její budoucnost?

HANA GLADKOVA – vedoucí Ústavu slavistických a východoevropských studií FF UK

Současná pražská slavistika je mnoho­tvárný organismus, ve kte­­rém každý „oud“ opět dělá, co mu přísluší a lze se nadít, že se to brzy projeví i v nové kvalitě celku. Koncentrace specializovaných in­stitucí – univerzitního pracoviště, ústavu AV ČR a vědecké knihovny na ose ne delší než 500 m, mnohooborovost FF UK a prosazo­vání slavistického bádání na dalších ús­ta­vech FF a fakultách UK a ústavech AV ČR činí Prahu pro pěstování slavistiky i ve světovém porovnání stále unikátní. Ne­mo­hu si odpustit připomínku, že to je zásluhou postavení, jaké měla slavistika v české kulturní společnosti v minulosti, dnes by taková infrastruktura neměla šanci vzniknout. To, co považuji za hlavní charakteristiku současné situace pražské slavistiky, je šíře a různorodost přístupů k slavistickému bádání a rozvíjející se spo­lupráce a dělba práce, která budoucí možnosti pražské slavistiky násobí.

ÚSVS FF UK je tak pouze jedním z mnoha oudů a je mylná představa, že je oudem hlavním či jediným. Ústav se stále ještě po­týká se sloučením obou částí z názvu. Budování kooperujícího, koherentního, vzá­­jemně se inspirujícího organismu je zá­le­ži­tostí dlouhodobou. Možná gene­rační. Stu­dijní plány aktuálně procházejí reformou k modulovému principu a plně struktu­ro­va­nému studiu bakalářskému a navazu­jícímu magisterskému v souladu s Boloňskou de­klarací. ÚSVS je na prahu dozrávání střední generace, jež by měla získáním habilitací dosáhnout stavu, kdy ani akreditace sa­mo­statných slavistických oborů nebudou problémem. Hodně se diskutovalo o po­jetí studia a jednoznačně převládl názor, že jeho základem má zůstat filo­lo­gie, ovšem s pot­řebnými přesahy k moderní teorii a me­to­dologii, k dalším humanitním a spole­čen­ským vědám i k novým kon­tex­tům.

Filologické zaměření studia nám umož­ňuje, ba dokonce nás k němu nutí vývoj slavis­tic­kých studií a potažmo vědeckého bá­dání v jiných institucích. Obrozuje se zájem his­toriků a ti se již opět soustředěně věnují problematice zejména novodobých dějin slovanských etnik, vrací se zájem folk­lo­ristů a etnologů, Fakulta sociálních věd UK postupně rozšiřuje zaměření svého Ústavu mezinárodních studií o střední, východní a jihovýchodní Evropu v pojetí areá­lo­vém. Zmíněna také musí být Fakulta huma­nit­ních studií, kde se sla­vistická bádání roz­víjejí velmi čile směrem kulturně antropologickým.

Podstatné je, že při realizaci stu­dijních plánů tyto instituce spojují síly a vzá­jemně se doplňují. Tak náš ústav vy­pisuje společnou výuku s Fakultou sociálních věd UK, zpřístupňujeme vzá­jemně vý­uku s Husitskou teologickou fa­kultou UK, historikové na FF UK přijímají do svých se­minářů posluchače ÚSVS, ex­terně u nás působí řada odborníků z AV ČR, kteří na vy­soké úrovni učí specializované předměty, na které při současných restrik­cích ústav nemůže mít vlastní odborníky. Externisté vedou a oponují diplomové práce, školí doktorandy, což nám umož­ňuje podporo­vat projekty tematicky i metodologicky me­zi­oborové nebo synkretizující. Rádi bychom se vrátili k hlubší spolupráci s fakultními bohemistickými pracovišti.

Dal­ším klíčo­vým prvkem je spolupráce se Slovanským ústavem AV ČR. Nemáme ještě spo­lečnou akreditaci doktorského stu­dia, ale fakticky přinejmenším v oblasti jazykovědy přináší tato spolupráce bohaté ovoce: po řadě hu­be­ných let dozrává po­kolení nových od­borníků, kteří ve slavistice vidí svou od­bornou budoucnost. Mnohotvárná je v po­s­ledních letech spo­lupráce se Slovan­skou knihovnou, s níž, jak doufám, také brzy do­spějeme ke spo­lečným výzkumným pro­jektům, na nichž by se podíleli naši studenti.

Slavistika se již do­káže jako vědecký obor reprodukovat a to považuji za největší úspěch pražské univerzitní slavistiky, kde schopnost udržet a rozvíjet obory jako vě­decké disciplíny byla dlouhodobě pod­ceňována. Je to vidět na nových grantových a výzkumných projektech, je to vidět na generační obměně pracovišť.

Je důležité, že o studium slavistiky na FF UK je stabilní zájem. Je potěšující, že je to praž­ská univerzitní slavistika, u níž se ucházejí o spolupráci další univerzity při svých plá­nech na realizaci programů, v nichž bude slavistika jednou z podstatných součástí (Pardubice, Plzeň). Je velmi dobré, že naši absolventi a doktorandi na dalších uni­verzitách učí (Ústí nad Labem), naopak uči­telé z jiných vysokých škol se u nás školí v dok­torských programech. Je opti­mistické vi­dět, že mezinárodní komuni­kace a unijní op­tika vrátila slavistiku i do středu zájmu lidí zaměřených prakticky. Je podstatné, že Praha stále zůs­tává přitažlivým sla­vistickým střediskem i pro zahraničí, zájem o doktorská studia, o akademickou mo­bi­litu, o společné pro­jekty rozhodně v sou­časné době přesa­huje naše možnosti.

Žádná instituce, žádný obor dnes nemá místo ve společnosti jisté, všichni o něj usilujeme v konkurenci jiných institucí a jiných oborů, někdy úspěšně, někdy méně. Vzhle­dem k celkovému podfinancování vyso­kých škol a vědy a výzkumu se tato kon­ku­­rence v poslední době neúměrně vyhrotila.

Bylo by např. krásné, kdyby se kulturní dě­dictví národa stalo jednou z celo­spo­le­čen­ských priorit. Pražská univerzitní slavistika se navíc v posledním roce bohužel stala nástrojem i v zápasech zcela jiných, které její aktuální stav a možnosti podvazovaly. Vedle individuálních představ je třeba vi­dět i objektivní fakta, je důležité vidět směr vývoje. Obnovujeme zanedbané slavistické ediční řady, opět úspěšně organizujeme mezinárodní sympozia a konference v ši­rokém spektru oborů, rozvíjíme mezi­ná­rodní výměnu studentů i učitelů, snažíme se o spolupráci s dalšími českými univerzitními slavistickými centry, jezdíme do za­hraničí a ověřujeme si své postavení vůči konkurenci ve světě, stimulujeme stu­denty k modernímu studiu a učitele k aktuální vědecké profilaci a ke zvyšování kvalifi­kace. Pevně věřím, že narůstající kvalita pře­roste i do formálních hodnotících parametrů natolik včas, aby pražská univer­zitní slavistika překonala především dlou­hodobý personální a kvalifikační deficit bez závažnějších ztrát.

Já jsem ohledně budoucnosti pražské slavistiky optimistkou, a to u vědomí všech obtíží, které máme a které budeme i nadále muset překonávat. Paleta možností, jak a kde slavistiku v Praze rozvíjet, je velmi široká a pro všechny, komu na ní záleží, je tu místa dost.
(redakčně kráceno)

LUKÁŠ BABKA – ředitel Slovanské knihovny při Národní knihovně ČR

Předně, jako velmi příznivou hodnotím skutečnost, že na FF UK funguje ÚSVS – ústav velmi rozsáhlý a činorodý. Rov­něž je nutné poznamenat, že není jedinou institucí, kde se na FF UK sla­vis­tické obory vyučují. Sousedství dvou vel­kých sla­vistických institucí – Slovanského ús­tavu AV ČR a Slovanské knihovny lze chápat jako významné usnadnění studia a vzájemné komunikace a spolupráce.

Přínosná je široká paleta regionálních oborů, které lze na Ústavu slavistických a východoevropských studií navštěvovat, neboť se jedná o témata a jazyky, jež se zkrátka na jazykových školách nevyučují. O lingvistickém a literárněvědném zamě­ření ústavu není třeba mít pochybnost, ne­­boť politologie, historie, geografie a další obory, jež mohou mít vztah ke slovanskému areálu, se vyučují na jiných pražských in­stitucích. Na druhou stranu by se při tvorbě studijních plánů na ÚSVS nemělo zapo­mí­nat na dynamiku odborného posunu věd­ního oboru slavistika v zahraničí. Tam se do popředí zájmu dostávají vedle klasických předmětů i předměty nové, založené na nad­regionálním, mezioborovém či kom­pa­rativním přístupu k celé problematice.

Mně, jakožto nezúčastněnému pozo­ro­va­teli, se zdá, že právě absence těchto obec­ných, šíře chápaných teoretických před­mětů, které by držely krok se světovým vý­vojem oboru (nebo přinejmenším jistá ne­vy­váženost jejich nabídky ve vztahu k tra­dičně chápaným předmětům) představuje hlavní nedostatek současné výuky na ÚSVS. Tento nedostatek by mohl v dlou­hodobějším horizontu znamenat jak odliv kompetentních vyučujících, tak i kvalitních a schopných studentů. Není však třeba zcela zoufat, komparativní slavistická stu­dia se na Filozofické fakultě vyučují, ačkoliv na jiném slavistickém oboru – na jednom z ústavů bohemistických. Je jen výzvou pro vedoucí obou inkriminovaných ústavů, aby zvýšili míru vzájemné (logické) kooperace a provázanosti.

Každá škola, a ÚSVS není výjimkou, se zá­konitě potýká s několika problematickými faktory: zaprvé se schopností (a možností) vhodně per­sonálně obsadit předkládanou nabídku studijních oborů. Je pravda, že na ÚSVS mnoho odlišných před­mětů vyučují stejní lidé, kteří se pak často nemohou spe­cializovat na jednu, pro ně nosnou té­ma­tiku a v rámci ní se na špič­kové odborné úrovni realizovat. Zadruhé je to vhodný vý­běr studentů, kterým by předkládaný stu­dijní plán přinášel vědní obohacení a mož­nost odborného posunu. V Praze studuje mnoho studentů, kteří na školu nastoupili již jazykově a jinak vy­ba­veni a pro něž proto nemusí být zá­klad předkládaný fa­kultou tím nej­pří­nos­nějším.

Co se obecného výhledu do budoucnosti týče – jsem spíše optimista. Slavistické před­­měty a obory se v Praze nevyučují jen na FF. Velký rozvoj zaznamenala Fakulta sociálních věd, stranou nelze ponechat ani Fakultu humanitních studií či Peda­gogickou fakultu. Absolventy zaměřené na slovanská témata produkují dokonce i teo­logické fakulty. Mladí lidé odborně se za­bý­vající slavistikou přicházejí do čet­ných akademických ústavů, které se, zdá se, vy­pořádaly se zá­těží, přinesenou z komu­nis­tického období. Pochopitelně nemohu hod­­notit Slovanskou knihovnu, její vše­stranná spolupráce se slavistickými instituty však funguje. Při­počteme-li k tomu množství ob­čanských sdružení a četných zájmových uskupení působících v Praze, vzniká nám poměrně bohatá mozaika nejrůznějších in­stitucí, která v globálu navenek působí vším mož­ným, jen ne krizí!

Závěrem dvě poznámky. Zaprvé – ÚSVS je poměrně velkou institucí, která musí plnit studijní plány a schválené akreditace, jež byly z velké míry současnému ve­dení pře­dány jeho před­chůdci a které není snadné změ­nit. Kromě toho, při vel­kém počtu vy­u­­ču­jí­cích i studentů musí zá­konitě ne­s­hody a ne­soulad vznikat. Důle­žité je, aby se tyto neshody udržely v úrovni odborné dis­kuze a s vidinou všestranné snahy o zlep­šení da­ného stavu! Zadruhé – nezužujme dis­kuzi o výuce slavistiky na FF UK jen na ÚSVS! Mnoho z nás para­doxně mezi sla­­vistické obory nezahrnuje bohemis­tická studia – roz­sáhlý obor vyu­­čo­­­vaný několika ústavy, který je zahra­nič­­ními badateli často vní­mán jako to nejdů­le­ži­tější z celé slavistiky, co u nás lze studovat.

PATRIK EICHLER – student třetího ročníku serbistiky

Studuji na ústavu, kde nepanuje shoda ani v tom, jestli je v krizi, nebo ne. Zhruba před rokem upozornili studenti na to, že po­čet vyučovacích hodin v akredi­ta­cích slavistiky dvojnásobně překračuje po­čet hodin povolený zákonem. Jejich otázky vedoucí ÚSVS doc. Gladková od­mítla jako neopodstatněné. Později během několika dnů pod tlakem z děkanátu se­škrtala počet hodin ve studijních plánech ně­kolika oborů skoro aritmeticky na po­lo­vinu. Děje se ale něco? Je ÚSVS v krizi? Jde o vážný prob­lém? Nebo o problém umělý, který si „kdosi“ vymyslel jen proto, že nemá rád doc. Glad­kovou? Odpovědi nevidět.

Studijní komise FF UK zhodnotila na jaře stav na ÚSVS jako „alarmující“, pracovní skupina sestavená z podnětu děkana dala ÚSVS hned několik dů­raz­ných doporu­čení k dalšímu postupu, „objektivní věcné ned­ostatky v organizaci náplně stu­dia“ zkon­statovala při zkoumání situace na ústavu i Etická komise. Student se ale o těchto jednáních nedověděl nic, pokud sám pra­videlně nedohledává zápisy z jed­nání Aka­demického senátu a jeho ko­misí.

Vedení ÚSVS se svými studenty neko­mu­ni­kuje dlouhodobě a vedení fakulty jeho roli suplovat nezvládá: když se přišlo na nutnost urychleně řešit situaci se studij­ními plány slavistiky, vyzvalo studenty k vyjád­ření do­pisem, ve kterém ani nevysvětlilo, jak prob­lém vznikl, ani jak ho má v úmyslu řešit. Když se pak setkali studenti s prodě­kankou prof. Královou, zazněl od lidí z ÚSVS příslib, že budou studenty informovat: vyvěsí část zápisu ze schůze ÚSVS s diskuzí o zprávě pracovní skupiny, která situaci ús­tavu ozna­čuje za kritickou, a budou in­for­movat i o konání dalších schůzí. Výsledek? Zápis se nezveřejní a o set­ká­ních se neinformuje. Kdo se na zápis ze schůze ÚSVS doptá na sekretariátu ústavu, dočte se, že většina z doporučení komise je pos­tupně realizo­vána, ale nedozví se ani která, ani jak.

Na ústavu přetrvávají osobní spory. Chybí jasná koncepce a také osobnost, která by ji dokázala prosadit. Nezačne-li se o sou­časném stavu a budoucnosti slavistiky vážně a otevřeně hovořit, nemůže podle mě dojít k žádnému výraznému posunu v její situaci.

KATKA VOLNÁ – doktorandka FF UK

S pražskou slavistikou je to špatné a žádné lepší zítřky se zatím nerýsují. Tolik stručná, ale obávám se i výstižná od­po­věď z pozice studenta, který vše pozoroval během magisterského studia rusistiky a poté v Ústavu slavistických a vý­chodoevropských studií okusil i doktorandské studium.

Přitom pozor – pražskou slavistiku ne­po­zna­menal ani tak světový trend, kdy se zá­jem o slavistická studia stále umenšuje; vezdejší slavistika se především potácí v prob­lémech, které si sama navařila a které už mnohým lidem dost nevoní.

Znáte snad na univerzitě jiný ústav či ka­tedru, kam by se nějaký pedagog vzpíral nastoupit, byť i jen na jednu hodinu týdně? Docent Martin Putna z pošramocené kom­paratistiky to momentálně předvádí: od­- mítá příkaz pana děkana, aby svou „výukovou povinnost“ tento semestr rozšířil na rusistiku. Znáte jinou katedru, kde by odvolali šéfa v době, kdy je na Fulbrightově stipendiu a kdy nikdo z vedení fakulty ne­vyslovil směrem k němu nespokojenost s jeho prací? Doktor Tomáš Glanc právě to zažil před dvěma roky a od té doby spíše než na FF UK pobývá na zahraničních stipendiích, která jako odborník v oboru bez problémů získává; a v kuloárech se šušká, že na slavistiku se možná ani nevrátí.

A můžeme bohužel pokračovat v podob­ném duchu: Znáte jinou katedru, kde když studenti upozorní na problémy polonistiky, odnese to jedině sekretářka, ačkoliv roz­sah problémů těžko může mít na triku pouze ona? Znáte jinou katedru, kde by někteří ze studentů i pedagogů využívali formu otevřených dopisů, v nichž si na­ří­kají na problémy a na špatnou komuni­kaci, jako to bylo na slavistice letos zjara? Znáte jinou katedru, kde v nadcházejících přijímačkách neotevřou několik speciali­zací „pro zásadní výhrady ke studijnímu plánu“, jak se píše o slavistice na webu fakulty?

To jsou mé hořké perličky z dnešního sla­vistického „dna“. Mrzí mě, že to celé vyz­nívá tak bezvýchodně, ale bojím se, že vý­chodoevropská a slavistická studia budou muset svůj východ z nouze ještě nějaký čas hledat.

GIUSEPPE MAIELLO – vyučující Ústavu slavistických a východoevropských studií

Současná situace pražské slavistiky na FF UK je známa každému (o Slovanském ústavu AV ČR nemohu hovořit z důvodu nedos­tatku konkrétních zpráv; informace, které se ke mně dostanou, však rovněž příliš pozitivně nepůsobí). Jsem ale op­ti­mistou. Když se totiž v něčem dosáhne na dno, je to nejlepší předpoklad, aby nastal pozitivní zvrat.

Slavistika se zrodila jako integrující discip­lína, od druhé poloviny minulého století se však začal naopak prosazovat přístup opačný – oddělil se obor rusistika, až byla konečně slavistika omezena převážně jen na literární vědu a jazykovědu, navíc s dal­­ším omezením na „jednotlivé filologie“. Ta­kový extrémní přístup, s radostí pěstovaný zejména v sovětském období a v zemích politicky blízko SSSR (ale i na mnoha zá­padních univerzitách), dnes zkrachoval. Přitom zájem o střední, východní Evropu a Balkán je stále vysoký.

Pro revitalizaci slavistiky na FF UK je nutno začít na­bízet bakalářská studia založená na nejširší nabídce jazyků východoevrop­s­kých, nejen slovanských, a to s pomocí lektorů, kteří naštěstí nechybějí. Jazy­ko­věda pro bakalářské studium bude muset být omezena na obecnou s ohledem na slo­vanskou a baltskou. Literatury jednotlivých východoevropských, balkánských a středoevropských národů – které mu­­síme, alespoň u většiny z nich, konečně přes­tat nazývat slovanskými – by se mohly studovat areálově; tento pohled by se dal také aplikovat na sociální a obecně kulturní po­měry těchto společností (takovýto druh společensko-kulturologických studií byl do dnešního dne takřka zanedbán a za­hrnut do zastaralého pojmu „reálie“).

Věřím, ze dostatečný konsenzus k tako­­vémuto jednoduchému receptu je možno najít. Jsem, a naštěstí ne sám, pře­svěd­čen, že studium jazyků a kultury střední, jiho­vý­chodní a východní Evropy má v případě otevření cesty k reformě možnost v budoucnu lákat více a více studentů. Tímto by ona hluboká krize, na kterou se dnes musíme dívat jen jako pasivní diváci, mohla být nejen překonána, ale zároveň by slavistika přestala být nejtěžší finanční a morální obtíží FF UK.

TOMÁŠ GLANC – bývalý ředitel Ústavu slavistických a východoevropských studií

Nedávno jsem se do­zvěděl, že letos podávají do edičního plánu návrhy na publikaci svých ha­bilitačních prací tři kolegové, již do ústavu přišli v letech 2000-2001, tj. během výběrových řízení, která nebyla administrativně nijak nezbytná. Mám radost, že tehdejší hledání odborně zdatných osobností přináší plody. Zároveň nevím, kudy se chce ústav dál ubírat a jak se v něm slavistika vůbec chápe. Na jedné straně je jasné, že systém vyhraněných profesorských stolic obklopených vždy ně­kolika spo­lupracovníky u nás neexistuje – mezi více než třiceti zaměstnanci ústavu není profesor ani jeden. Na druhé straně ne­máme jasno ani o žádném jiném modelu: diskuse kolem akreditace studijních plánů vede do ztracena. Demokratická většina od­­mítá návrh na teoretičtější a interdis­cip­li­nární studium, vycházející za rámec dějin jednotlivých „slovanských“ národních jazyků a kulturních reálií – při současné per­sonální sestavě jiný výsledek roz­ho­dování plebiscitem není ani reálný. Sle­penec zdě­děných modelů slovanských jazykověd a li­­teratur se ovšem nezdá být dostatečným impulzem pro tvůrčí rozvoj oborů, jejichž existence ve většině pří­padů visí ve vzduchu. Politicky idea slovanské vzájemnosti či sounáležitosti ztratila váhu a kom­pe­tenci, kterou měla za obrození, v době pozd­ního stalinismu a studené války nebo v neo­nacionalismech 90. let. Dvě stě let starou módu etnických filologií zaměňují dnes mnohde studia za­měřená teoreticky a kom­parativně – znalost slovanských ja­­zyků a kon­­krétních kulturních jevů a pro­středí při­tom hraje zásadní roli. Ne­bude-li mít ústav jasný a smělý plán do bu­doucnosti, administrativní záplaty nepomůžou.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod