Navýchod.cz - Navýchod - Mlhy nad Bosnou Josipa Mlakiće
/bannery/banner_1-2017_1.png./bannery/banner_1-2017_1.png
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 4/2005


Mlhy nad Bosnou Josipa Mlakiće


Jan Kravčík


Když roku 2000 vyšel v Chorvatsku válečný román Kad magle stanu (Až se mlhy rozplynou) prakticky neznámého autora Josipa Mlakiće, po­voláním strojního inženýra ze zapadlého městečka Uskoplje v severní Bosně, stal se záhy jedním z milníků ve vývoji moderní chorvatské válečné prózy. Ino­va­tivnost Mlakićovy románové prvotiny v kontextu chorvatské válečné litera­tury spo­čívala v tom, že pojednávala o chorvatsko-bosňácké válce v Bosně a Her­ce­govině způsobem velmi otevřeným a nepředpojatým.

Slovo o autorovi


Josip Mlakić se narodil 24. ledna 1964 v Bugojnu v Bosně a Hercegovině. V roce 1988 dokončil strojní fa­kultu v Sarajevu a roku 1997 vydal svoji první sbírku po­ví­dek, která větší pozornost ve­řej­nosti ani kritiky nepřitáhla. Proslavil jej až ruko­pis, který roku 1999 zví­tězil v literární soutěži malého nakladatelství Faust Vrančić, jež si kladlo za cíl objevit nový chorvatský literární talent.

To se bezesporu povedlo – kritika byla krátkým románem Až se mlhy rozplynou nadšena a kniha si velmi rychle získala znač­nou po­pularitu. Přitom Chor­vatsko je zemí, kde jsou knihy velmi drahé a jejich úspěch se neměří počtem pro­da­ných výtisků, nýbrž množstvím pořízených fotokopií. Kritik Jurica Pavičić vidí kouzlo Mlakićova úspěchu v tom, že autor „nabízí pohled na to, co bylo pro chorvatskou kulturu dosud ne­­­s­dě­litelné, a sděluje to srozumitelně, moudře a bo­lestivě.“

Pozici nejlepšího chorvatského „váleč­né­ho“ prozaika Mlakić potvrdil roku 2002 svojí další knihou Živi i mrtvi (Živí a mrtví), která opět zvítězila v konkurzu, tentokrát nakladatel­ství V.B.Z. Ve stejný rok Mlakić vydal také dvě sbírky povídek – Odraz u vodi (Odraz ve vodě) a Obiteljska slika (Rodinná fotografie). O dva roky později zveřejnil sbírku válečných povídek Po­noćno sivo (Půlnoční šeď), básnickou sbírku Oči androida a jeho zatím poslední uve­­­řejněnou prózou jsou Čuvari mostova (Strážci mostů). V prvních měsících roku 2006 by měl vyjít další válečný román Psi i klaunovi (Psi a klauni), který dějově před­chází románům Až se mlhy rozplynou a Živí a mrtví. Měl by se tak stát prvním dílem válečné kvatrologie, kterou autor plá­nuje zakončit knihou Skica u ledu (Ob­raz v ledu), na níž už rovněž delší dobu pracuje.

Až se mlhy rozplynou


Zaměřme se na dvě dosud nejstěžejnější díla Mlakićova opusu. Válečný román Až se mlhy rozplynou je podle mnohých kri­tiků vůbec nejlepší chorvatskou váleč­nou prózou od konce válek v Chorvatsku a v Bosně. Přestože se jednalo o autorův románový debut, překvapil vytříbeností formy i sty­listických postupů. Přímou vá­­lečnou zkušeností autora, svojí mozai­ko­vi­tou strukturou, realistickým stylem, v němž ale ne­chybí lyrické popisy přírody, schop­ností ně­ko­lika detaily výtečně cha­rak­te­rizovat pos­tavu, absencí jakéhokoliv lev­ného pa­tosu, ale také pečlivostí, s níž si všímá zvláštností válečné terminologie a jazyka obecně, se tato kniha podobá jinému, dnes již legendárnímu dílu Kratki izlet (Krátký výlet, 1997) Ratka Cvetniće, dalšího spisovatele bez „literárního rodo­kmenu“.

Mlakić v ní čtenáři předkládá příběh ve­­te­rána bojů ve střední Bosně Jakova Ser­dara, zotavujícího se z prožitých hrůz v psychiatrické léčebně, kterému doktor v rámci léčby posttraumatického synd­­romu naordinuje, aby sepsal své zážitky z války. Právě tyto drobné retro­spektivní fragmenty kruté autopsie, pro­kládané vzpo­mínkami na dětství a doby před­vá­lečné, dají postupně vzniknout ucelenému příběhu, s jehož epizodami se hospitalizo­vaný Jakov vyrovnává.

Budeme-li se věnovat jednotlivým as­­pek­­tům této prózy, jako první nás zaujme ne­uvěřitelná autenticita popisovaných udá­lostí, které je však dosaženo za použití více než střídmých vyjadřovacích prostředků. Dalším nepře­hlédnutelným prvkem ro­­má­nu Až se mlhy rozplynou je jeho intertex­tualita. Kromě úvodního Bulgakova nalé­záme četné na­rážky na Llosu, Lenze, Oku­džavu, Kunderu a zejména Iva Andriće.

Jak napovídá název, ústředním motivem příběhu je mlha. Narážky na ni se táhnou jako pomyslná nit celým příběhem, je to vize, potažmo vzpomínka, která pro­ná­sle­duje Jakova ve snech a které se ne­může zbavit. Prvek mlhy nalezneme i v Mla­ki­ćo­vě druhém románu Živí a mrt­ví. Zde je však centrálním moti­vem tajemný oheň, hořící po nocích na vzdálených kop­cích...

Živí a mrtví


Jestliže byl první Mlakićův román přijat takřka bezvýhradně pozitivně, v případě jeho druhé válečné prózy tomu už tak ne­bylo. Ostrou kritiku si získal zejména v na­cionalistických médiích, neboť se v něm dotkl dosud velice citlivého místa chor­vat­ských dějin, a to druhé světové války, kon­krétně bojů mezi ustašovci a partyzány.

Román, odehrávající se opět ve střední Bosně, se opírá o dvě paralelní dějové li­nie. První pojednává o oddílu bosenských Chorvatů, který zůstane odříznut od svého velitelství a jemuž nezbývá než se pokusit probít skrz nepřátelské linie. Hlavní hrdina Tomo si během postupu přes nebezpečné území postupně vzpomíná, že v těchto místech se za druhé světové války ode­hrávaly kruté boje s partyzány, jichž se v řadách domobranců a společně s usta­šovci účastnil i jeho dě­deček Martin. Dru­hou dějovou linii tvoří právě příběh Mar­tinova deci­mo­­vaného oddílu, odehrávající se o téměř půl století dříve.

Kniha je roz­dělena do šesti částí – v pěti částech se střídá příběh z let devadesátých s pří­bě­hem z let čtyřicátých. V závěrečné části pak dochází k fatálnímu setkání obou sku­pin vojáků – mrtvých a živých – na hřbi­­tově, jenž se nenachází na mapě a na kte­rém se nalézají hroby všech bo­sen­ských náboženství... Autor nám tak v hororovém hávu před­kládá svoji tezi, že všechny války jsou stejné a že jsou neodmyslitelnou a periodicky se opakující sou­částí his­torie, jež je cyklická sama o sobě.

V roce 2004 začal podle knihy Živí a mrtví natáčet debutující režisér Kristijan Milić stejnojmenný film. O realizaci projektů ce­lovečerních filmů na motivy knih Až se mlhy rozplynou a Psi a klauni zase usi­luje ambi­ciózní režisér Branko Ištvančić. Lze tedy jen doufat, že se jejich pro­střed­nictvím s díly Josipa Mlakiće zane­d­louho sez­námí i širší česká ve­řejnost.





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod